Neděle 10. 8. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
Ppremiéra 10. srpna v 8.04, repríza 14. srpna v 0.04

Kdo všeho povstání původcem jest, zda pán či služebníci, o tom potomstvo jednou nestranně souditi bude. Svá provinění uznávám a kaji se z nich. Žádám však milost pro nevinnou choť a dítka, zejména aby jim statky moje zachovány byly.

Sotva skončila bitva, sotva stovky plně naložených vozů odvezly do Němec bohatý lup, sotva se rány utržené na bělohorské pláni stačily zjizvit, začalo se prosit. Hodně prosit. Nikdo z direktorů sice ještě nebyl obviněn ani pohnán před soud, majetek emigrantů byl už ale konfiskován. Jáchym Ondřej Šlik, autor vět v úvodu tohoto článku, jako zkušený dvořan věděl, že v podobných situacích nejvíc zapůsobí a získá ten, kdo včas otočí korouhvičku. A Jáchym Ondřej otáčel. Takticky se distancoval od všech akcí rebelů, jako byla defenestrace, najímání vojska proti císaři, volba krále Fridricha. Aby nevypadal jako úplný beránek, podotýká skromně, že leda snad dvě věci by mu mohly být kladeny za vinu: O svolání sjezdu do Karolina jsem vedle jiných usiloval a druhou apologii vlastnoručně koncipoval a po schválení stavů ti tisknouti dal. Šlik zašel ve svém prosebném listu dál, než kam dovolovala vlastní důstojnost: Pokud je pravda, co jsem slyšel, bude dětem generálů Thurna a Felse ponecháno rodinné jmění. Pak bych tím spíše měl očekávati milost já, kterýžto jsem neměl podíl na protizákonných činech. Vždyť tito uvedení generálové byli původci všeho zla a neštěstí. (Thurn i Fels byli Šlikovi příbuzní a druhové z nedávných let. Šlik možná věděl, že oba jsou v té době bezpečně za hranicemi, proto si prý mohl dovolit takové udání. Jenomže tady nešlo ani tak o Thurna a Felse, jako spíš o jejich rodiny.)

Dopis psal Šlik do Prahy dávnému příteli, nyní komornímu radovi Brunnerovi. Připojil k němu prosbu, zdali by přítel byl tak laskav a při vhodné příležitosti dal přiložený list panu zemskému komisaři knížeti Karlovi z Lichtenštejna, příbuznému paní Šlikové.

Doporučuji mu, aby se plně postavil na stranu Jeho Milosti císařské, odepsal Brunner Šlikovi do Zhořelce, v němž Jáchym Ondřej vykonával stále ještě funkci hornolužického fojta, kterou mu propůjčil uprchlý král Fridrich.

Šlikovi napsal i komisař Lichtenštejn. O celém jednání podal hlášení Vídni, ale neuvedl Šlikovo jméno v proskripčním seznamu, což byla připravovaná černá listina. Naopak se za něj přimluvil. Oproti velkému svému provinění zasloužiti by se mohl službami svými. A Šlik se snažil. Poprosil o přímluvu saského kurfiřta. S tím se dobře znal - když studoval na jenské universitě, nějaký čas mu dělal vychovatele. Jenomže na svého drahého učitele kurfiřt jaksi zapomněl. Měl totiž smluveno s císařem, že se stane správcem Lužice, tak proč by se přimlouval za správce dosavadního. Ve Vídni stejně věděli svoje. Ve Vídni si o Šlikovi mysleli svoje. Ve Vídni konali svoje. Ve Vídni milého Šlika na proskripční listinu připsat nezapomněli. Dokonce mu na ní vyhradili čestné místo. Šlik na ní byl jednička...