O prázdninách je divák většinou odkázán na reprízy úspěšných i rádoby úspěšných pořadů (v ČT pod záminkou padesátého výročí zahájení televizního vysílání, na Primě a Nově v různých jiných převlecích). Na frak dostává hlavně zábava, bezradně se potácející od křečovitého humoru oprašovaných televizních Silvestrů - na čemž se mimochodem zejména dvě nejsledovanější televizní firmy vzácně shodly - k obnošeným estrádám pokud možno z dob normalizačních. Při veškerém pochopení pro potíže okurkové sezony by snad mohl být výběr méně naftalínový.

Ale přece jen není tak docela pravda, že prázdninová televize je pouze prostoduchá. Když se divák např. ve středu přesvědčí, že se nemýlil, a veselý večer Abeceda A + X (nebo třeba N + Y, zkrátka každý týden jiná písmena, ale stejně omezený obsah) s písničkami a hvězdami, které byly včerejší už v době vzniku stejně jako nepříliš duchaplný moderátor, příště radši nebrat, může přepnout jinam. Nebo ještě lépe - trpělivě vyčkat, až estráda skončí. Neboť vyšeptalá abeceda bůhvíproč dostala na ČT 1 ve středečním prime-time přednost před sběrným dokumentárním cyklem Heleny Třeštíkové Žena na přelomu tisíciletí. (Taky repríza, ale věru jiné kafe!) Snímky jsou to zručně natočené, stále poutavé, chvílemi, dík jemně senzační příchuti a humoru i zábavné, občas v nich zableskne myšlenka vzácné hloubky. Platí to pro životní příběhy Dagmar Peckové a Báry Basikové, jež přišly na řadu v uplynulých dvou týdnech, i pro další části cyklu, které ještě uvidíme.

Dokumenty jsou vůbec tou silnější stránkou prázdnin v ČT. Některé, ač je léto, se uvádí dokonce v premiéře. V poslední době bylo několik z nich věnováno truchlivým stránkám moderních dějin Asie. Což je mimochodem docela zajímavá mediální shoda okolností. Těsně po uvedení Pobřežní hlídky, díla známého korejského režiséra Kim Ki-duka, na karlovarském filmovém festivalu, se totiž na ČT 2 objevil dokumentární protějšek tématu zmíněného filmu: dvoudílná Válka v Koreji. Mapuje kořeny, průběh i vyvrcholení nebezpečného válečného střetu v na prahu padesátých let. Kim Ki-dukův film je ovšem žánrově zcela jiný - jde o jakýsi hraný "doslov" důsledků korejského konfliktu, po němž zůstává i po padesáti letech rozdělená země se zbraněmi v palebném postavení na obou stranách. Film veskrze akční s drsnými až brutálními scénami. O to víc doceníme věcnou, místy až strohou faktografickou řeč amerického dokumentu. Krok za krokem sleduje příčiny střetu, vypuknutí války, střídavé úspěchy i neúspěchy obou stran (např. mnohá fakta o amerických prohraných bitvách či o roli čínských "dobrovolníků" jsou přinejmenším pro laika nové).

Podobně pozoruhodný byl snímek Tábor S 21 - Vraždící mašinérie Rudých Khmerů o zvěrstvech v Pol Potově Kambodži, v němž dali francouzští dokumentaristé slovo někdejším vězňům i věznitelům. Otřesné svědectví, při němž běhá mráz po zádech.