Když mě ráno čeká nějaká důležitá činnost, spím v noci jenom na jedno oko. Ovšemže s tím okem je to ve skutečnosti pouze obrazné vyjádření. Donedávna jsem však věřil obecně rozšířenému tvrzení, že zajíc spí s otevřenýma očima.

Z omylu mě vyvedl až fejetonistický kolega a renomovaný zoolog, pan doktor Evžen Opatrný z Olomouce. Jeho zásluhou už vím, jak to ve skutečnosti je s tím zaječím spaním s otevřenýma očima. Nedorozumění vzniklo tím, že lidé, kteří někde přišli až na dohled k ležícímu ušákovi, usoudili, že jeho nehnuté ležení s otevřenýma očima znamená spánek. Jeho nehybnost je pouze zastíracím manévrem. Snaží se být před příchozím co nejméně nápadný, ovšem jeho oči jsou ve střehu.

Je to tedy přesný opak situace, kdy televizní divák sedí večer v křesle a je zdánlivě bdělý, ačkoliv ve skutečnosti klimbá se zavřenýma očima.

x x x

Vstup do nového dne je pro věřící na celém světě časem modlitby. Její podoba je odlišná podle různých náboženství, ale jedno je všem modlitbám společné: vnitřní koncentrace.

S příkladem v pravém slova smyslu legendárním - neboť jde o legendu - jsem se seznámil v irském údolí Glendalough. Nacházejí se tam zbytky kláštera založeného v 6. století svatým Kevinem. Právě k tomu světci se vztahuje legenda, že jednou při modlení mu snesl pták do ruky vajíčko. Modlil se modlil tak soustředěně a tak dlouho, až v teple jeho dlaně se z toho vajíčka vylíhlo ptáče.

Nevím, jak na věrohodnost této legendy nahlížejí ornitologové, ale faktem je, že duchovní koncentrace dokáže mnohé. Když už jsem zmínil ptačí příklad z Irska, doplňuji i jeden přímo z Prahy. Dočetl jsem se o něm v Branaldově pozoruhodné knížce z názvem Převleky mého města. Autor vzpomíná na řadu osobností z oblasti pražského Spořilova a kromě jiného se zmiňuje i o proslulém fotografovi Františku Drtikolovi. O jeho schopnostech při duchovních meditacích je v knížce uvedeno:

"Koketoval s buddhismem i jógou. Vydržel stát na ploché střeše pronajatého domku s rozpaženýma rukama tak dlouho, až na ně usedaly sýkorky."

U irského svatého Kevina byla tím ptákem prý kosice, u fotografa Drtikola zase zmíněné sýkorky. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale přece je tu vzdáleně cosi společného: jak duchovní soustředění obou mužů, tak skutečnost, že hloubka jejich vnitřního usebrání byla v obou případech testována právě opeřenci.

x x x

Kdo snídá sýr, je vklíněn do naší národní historie víc, než si možná myslí. Už ve Starých pověstech českých se lze dočíst, že mu ráno holdoval i Přemysl. Když za ním vyslala Libuše své posly, Přemysl je požádal, aby s ním posnídali; sáhl po lýčené kabele a vyložil z ní chléb a sýr.

Odhaduji, že to tehdy ještě nebyl sýr v podobě trojúhelníků zabalených do staniolu a opatřených takovým tím červeným cancourkem. Tedy proužkem, za který se má zatáhnout, aby se obal snáze svlékal.

Moje dlouholetá zkušenost s tuzemskými trojúhelníčky mě přivedla bohužel k poznání, že jsou to současně i trojúhelníčky bermudské. Jak známo, bermudský trojúhelník proslul svou záhadností, a ta si nijak nezadá se záhadností, s níž se ten červený cancourek na tuzemském sýrovém trojúhelníku vždycky utrhl.

Jestliže v bermudském trojúhelníku troskotají lodě, tak v tuzemském trojúhelníčku po řadu let troskotaly mé prsty. Při snaze o rozbalení sýra končily vždy znovu a znovu zapatlaností.

V současnosti je to už výrazně lepší, neboť i na tuzemských sýrech ty pomocné rozbalovací cancourky už začínající plnit své cancourkovací poslání.

Komu se zdá jako nepatřičné, že takové maličkosti přikládám tak velkou důležitost, tomu vzkazuji, že si při snídani zřejmě nikdy neupatlal prsty v taveném sýru.

x x x

K počátku dne patří u nejednoho staršího člověka také ranní rituál nasazování takzvaných třetích zubů. Jsem si vědom toho, že je to téma delikátní, ale to ještě neznamená, že existence zubních náhrad by si nezasloužila zmínku.

Zubní protézy byly známé už ve starověku. Měly však hodně daleko k funkčnosti a k doléhavosti těch dnešních. Náhrady chybějících částí chrupu bývaly vyřezávány ze zvířecích kostí a uchycovány dosti nespolehlivě.

Od té doby doznaly zubní protézy už podstatně větší spolehlivosti. Jak jste možná i viděli v televizních zprávách, tak jejich trvanlivost bezděky prověřoval i jeden zloděj v obchodním středisku, když chtěl ukrást miniaturní strunu do pilky. Tu strunu si potají vsunul právě pod svou zubní protézu, a hodlal projít pokladnou.

Jeho chmatácký pokus byl zachycen bezpečnostní kamerou. Vše se prozradilo a protéza musela vydat svůj kontraband.

Z toho plyne poučení, že věci se mají používat k tomu, k čemu jsou určeny. Jelikož zmíněný pán tuhle zásadu porušil, tak pilka i zubní protéza se mu za to pomstily: pilka tím, že mu uřízla ostudu, a zubní protéza tím, že musel skousnout trest.

x x x

Prostěradlo je naším každonočním společníkem a po ránu nás vítá do nového dne. Není to však zdaleka jediná služba, kterou tento látkový obdélník poskytuje lidstvu.

V loňské době záplav sloužilo trosečníkům na střeše i jako signalizační prostředek pro záchranářské helikoptéry. Vězňům pomáhá při útěku z okna. Uplatňuje se i teď v létě na plážích; má vzácnou vlastnost, že na rozdíl od ručníku do sebe nenachytá plážový písek a dá se pohodlně vyklepat.

Vedle známých zástupných rolí prostěradla existuje i jedna, o které ví jen omezený okruh lidí - mých spolužáků. Ve škole jsme totiž právě tímto výrazem označovali jednoho z našich učitelů. Tedy PROSTĚRADLO.