Husitské války přerušily duchovní a umělecké spojení s ohniskem evropské kultury, s Itálií, na dlouhou dobu. Až na přelomu 15. a 16. století byl tento svazek znovu obnoven a ze všech zaalpských zemí to byly Čechy, které se novému renesančnímu umění otevřely nejdříve. Například na pozdně gotické novostavbě pražského hradu se již kolem roku 1493 objevil kameník, který vypravil ostění Vladislavského sálu dekorativními prvky renesančního slohu. S druhou čtvrtí 16. století pak začala pro naši společnost a umění tak blahodárná imigrace italských zedníků, kameníků, štukatérů, malířů, hudebníků. Z podobného "pohybu" a zdrojů se živila i literatura, především poezie, nejproduktivnější složka latinského písemnictví doby vrcholného humanismu na našem území.

Píší se především oslavné básně na osoby, města, země, svatební gratulace, vzpomínky na zesnulé atd., které se chtějí co nejdokonaleji podobat svým vzorům, starořímským básním a ódám Ovidiovým, Horatiovým, Vergiliovým a Lucretiovým. Takové básně psal se skupinou literárních přátel například Matouš Collinus. Celá skupinka bývá někdy nazývána "básnickou družinou Jana Hodějovského", protože je hmotně podporoval mecenáš Jan Hodějovský z Hodějova. Vůbec se v této době vyskytuje množství osobností stavu šlechtického, kteří vytvářejí po antickém či italském (renesančním) vzoru na svých hrádcích celé básnické družiny, jejichž tvorbu podporují "sponzorskými příspěvky" a díky nimž také mohou nadaní jedinci (budoucí veršotepci) projít univerzitním studiem v Praze, Padově či ve Wittenbergu.

A protože je toto "území" české literatury širší veřejnosti poměrně neznámé, rozhlasový pořad Souzvuk nabízí do něj malý ponor. Pořad představuje čtveřici autorů: Šebestiána Aerichalcuse z Přeštic, profesora pražského vysokého učení; Jana Chorinnuse z České Třebové, profesora klasických jazyků a filozofie pražské univerzity a pozdějšího děkana; Martina Hanno z Hradce Králové, profesora univerzity ve Wittenbergu a konečně Davida Criniuse z Nepomuku, hudebníka, rytce a městského písaře v Rakovníku. Verše básníků české renesance přeložila Helena Businská, v úvodu pořadu hovoří Jan Halas a nebyl by to Souzvuk, kdyby verše nedoprovázela hudba, kterou vybrala Wanda Dobrovská.