Písničkář Jakub Noha na svém novém albu dokládá, že trpí stejnou hudební (či spíše stylovou) schizofrenií, jako jeho obdivovaný kanadský kolega Neil Young. Tak jako on je i Noha schopen být chvilku folkařem, chvilku rockerem. Album Ryba nebo Pták, které vzniklo k desátému výročí založení Jakubova Nohabandu, o tom vypovídá více než výstižně. Převládají sice ostřejší věci, natočené přímo na koncertech skupiny v brněnské Staré pekárně, ale posluchači tu naleznou i křehké folkové písně (některé dotočil Noha doma, jen s akustickou kytarou). Posluchači se dočkají dosud nepublikovaných skladeb z Nohových písničkářských začátků (Píseň plísní, Připomínáš déšť), ale i starších věcí, známých z předchozích desek Tady někde či Na Prahu! - zde je však naleznou v pozměněných, koncertních verzích (nechybí ani slavná Motýlí hra). Nohaband je dnes bezmála rodinnou kapelou, vedle Jakuba v něm hrají i jeho mladší bratr Jan (bicí) a syn Vojtěch (baskytara). Všichni tři dokáží spustit pěkně od podlahy - nemluvě o nabroušené elektrické kytaře Petra Bubláka. Tenhle Nohaband zkrátka může jak na folková, tak na rocková pódia. V tom je jeho výhoda.

Absolvent věhlasné bostonské Berklee College Of Music, kontrabasista Jaromír Honzák, se jazzové ohlávce úspěšně vzpíná. Ač je držitelem Ceny Harmonie právě v kategorii Nejlepší jazzová nahrávka roku (CD Earth Life, 2000), byl jeho nástroj též nedílnou součástí etno soundu skupiny Ivy Bittové Čikori a dnes se bez něj těžko obejde i téměř rocková doprovodná kapela bratrů Ebenových. Další deska Honzákova německo-česko-polského kvintetu zase od jazzu utíká až kamsi k moderní soudobé hudbě a jistě ne náhodou se v její závěrečné skladbě objeví nezařaditelné violoncellové duo Tara Fuki. Devět Honzákových nových skladeb sice nemusí některé posluchače "chytnout" hned napoprvé, ale pozornost by jim měla být dopřána. Další ze špičkových představitelů české basové školy, ve světě proslavené už Georgem Mrazem či Miroslavem Vitoušem, se bohatě odmění.