34
vychází 11. 8. 2003

Tipy ČRo

Hity k tanci a o tanci

Propojení hudby a tance je odvěké. Pravda, obě složky mohou žít zcela samostatně. Hudba existuje v různorodých podobách a úkol průvodkyně tanečního pohybu je pouze jednou z nich. Tanec vyžaduje společenství s hudbou mnohem naléhavěji, byť leckde se dokáže obejít bez tónů a vystačí pouze s rytmickou složkou (ale což to není rovněž hudba?). Vzájemná inspirace hudby a tance je mnohdy fascinující a je zcela přirozené, že právě díky ní vznikla dlouhá řada hitů. K nejpůsobivějším patří ty, jež se zrodily na základě domácího folklorního zázemí. A nemusí to být přímo stylizace tanců, jak je vytvořili Smetana, Dvořák, Janáček, Grieg, Brahms a řada dalších. Lisztovy Uherské rapsodie hledaly inspirace v čardáši, ale jedná se již o mnohem svébytnější kompozice většího rozsahu. Originál je samozřejmě klavírní, ale ve známost vstoupily i ve svých verzích orchestrálních, které jsou dílem mladších Lisztových kolegů. Nejslavnější nese v orchestrální verzi pořadové číslo 2. Borodinovy Polovecké tance z opery Kníže Igor jsou někdejšímu domácímu zázemí ještě vzdálenější. Jsou zvláště v originální sborové podobě velmi působivé, ač vznikaly pouze na základě určitých prvků a větší roli zde hrála fantazie. A slavný Květinový valčík Petra Iljiče Čajkovského nemá s folklorem nic společného, ale značně se liší i od prostředí vídeňského, jemuž se někdy mylně přisuzuje. Řadu hitů otevře tentokráte Boccheriniho Menuet, už celá staletí symbol klasického salonu. A přece původně jde o větu komorní skladby, konkrétně o Smyčcový kvintet č. 5 z op. 13, komponovaného v roce 1772.

BOHUSLAV VÍTEK