S chutí bych po ní hodila pozdravem někde v Dejvicích a zašla na dvojku. Fakt se mi po ní stýská. Nejen jako po vynikající zpěvačce, ale i jako po báječném člověku, s kterým byla sranda. A jak to letí, za chvíli jsou zase vánoce, a od smrti Evy Olmerové 10. srpna uplynulo 10 let. Narodila se 21. 1. 1934, takže letos by jí bylo 69 let. No, fakt je, že si ji nedovedu představit tolikaletou. Už její máti vypadala o hodně mladší než dcera. Třeba taková Vlasta Průchová mě připadá pořád stejná, málem je hezčí než bývala za mlada, a přitom pořád cestuje, zpívá a na svých 77 zvesela zívá. Asi je to tím bohabojným životem. Nekouří, sklenku vína si dá jen střídmě, a určitě jí pomáhá Pánbůh, ve kterého věří.

Ani Vlastu ani Evu komunisti nemilovali. Vlasta nemohla zpívat kvůli svému báječnému synovi Janu Hammerovi, který Československo proslavil i v kolébce jazzu, v Americe, a Eva si musela nechat ujít fantastickou příležitost využít pozvání světově proslulé jazzové zpěvačky Elly Fitzgeraldové na společné turné. Evropa tak mohla mít svoji slavnou Ellu či Mahálii právě v Olmerové, a Američani by si aspoň pořád nemysleli, že na světě jsou nejlepší oni. Jenže to nešlo a kdo má pak vydržet nepít, nekouřit jednu za druhou, a netrousit ty nejsprostší nadávky na adresu komunistů. Ale zas na druhou stranu, s odstupem let si říkám, že to tak asi mělo být, a že osud tomu chtěl. Protože kdyby se tenkrát Eva rozlítla do světa (navíc perfektně vládla angličtinou), moc bychom si jí neužili, a nevzniklo by tolik krásných písní nejen jazzových, a nevzniklo by tolik dobrých českých textů. Nevzniklo by tolik inspirace pro jiné umělce, a tolik lásky, kterou uměla rozdávat i přijímat, i když o laskavém světě mohla jenom snít.

Eva byla tou nejčernější běloškou. Měla to správné rytmické cítění, frázování, hlas, který vás dojal i nabil energií, a měla svůj názor, za kterým si stála. Říkám si, jestli ještě někdy zažiju novou českou Olmerovou. Sice jsou zpěvačky, a je jich docela hodně, které mají krásný hlas, dobře intonují, mají i osobitý šarm, ale jaksi jim chybí ta hloubka duše. To se nedá naučit. To je nebo není.

A tak bych svou spíš připomínku než vzpomínku zakončila verši Jiřího Suchého, které pro Evu napsal a které Eva ve své době nesměla zpívat.

Právě poslouchám jak zpíváš I CAN´T GIVE YOU ANYTHING BUT LOVE, BABY. Doprovází tě Emil Viklický, a je to super. Tak čaues Evo!