Mezi jubilejně převlečenými (retro)pořady České televize občas zasvítí osvěživá podívaná, například brněnský Večer na téma..., zejména (ale nejen) jeho první část - Vysílá studio Typos (3. 8.). Brněnské studio neslaví letos žádné zralé "kulatiny", nicméně se mu podařilo sestavit příjemný program z ukázek vlastní tvorby, a tím zároveň i svou elegantní reklamní vizitku.

Rovněž dokument Grace Kellyová - peníze a sny (8. 8.) přinesl pohodový zážitek. Holandský režisér Izzy Abrahami s nadhledem a humorem ztvárnil životní příběh možná trochu podivínského, ale obratného podnikatele Berta Maase, jehož nápady vesměs sklízejí úspěchy - ať prodává hřebeny, dámské spodní prádlo nebo kravaty. Spoustu svých vydělaných peněz nakonec "vrazil" do projektu více méně ztřeštěného, ale sympatického: postavil divadlo a financuje muzikálové představení o své dětské lásce, slavné filmové hvězdě a posléze monacké princezně Grace Kelly. Osud Maasova muzikálu - stál dvacet milionů guldenů - zatím ovšem nemá na rozdíl od jiných jeho aktivit happy end, podnikatel na něm spíš prodělává. Ale co; až na amsterodamské představení přestane chodit publikum, produkce je sbalí a přestěhuje jinam. Jen škoda, že roztomilé, ale málo srozumitelné kloktání muzikálových herců v holandštině postrádalo český překlad, byť koproducentem filmu je Česká televize.

Jsou tu však tu i vážná témata, třeba taková, jaká přináší osobitý tvůrce dokumentů z neuralgických bodů zeměkoule Jaromír Štětina. Tentokrát představil půlhodinový snímek Ženy mého života (7. 8.), v němž se svým týmem (Petra Procházková, Libuše Rudinská) nahlédl do všedních dnů současného Afghánistánu. Film nabídl svědectví o tom, že ukončení tamní dlouhodobé války zdaleka nevyřešilo tíživé ekonomické a sociální problémy země; i po pádu talibánu je například život afghánských žen stejně neradostný jako dříve - ve společnosti, kde vládne muž, nic neznamenají, nerozhodují o sobě, stále musí zahalovat tělo i tvář a od svých manželů snášet trpké ponižování. Štětina se shodou příznivých okolností vrátil po delší době na místa, kde už před časem natáčel, a tak je jeho dokument palčivou výpovědí o pomalých, jen velmi váhavých změnách v těžce zkoušené zemi, k níž se "vyspělý" svět staví více či méně lhostejně.