Když Švédská královská akademie vydala 13. října 1981 zprávu, že nositelem Nobelovy ceny za literaturu na rok 1981 je spisovatel Elias Canetti, zavládlo ve světových novinářských kruzích zmatené vzrušení, neboť jméno autora, který právě obdržel nejprestižnější literární ocenění, znal jen málokdo. První agenturní informace tvrdily, že jde o šestasedmdesátiletého bulharského autora židovského původu. Znalci ovšem záhy zjistili, že píše německy a přiřadili ho k velikánům rakouské meziválečné literatury - Karlu Krausovi, Robertu Musilovi a Hermannu Brochovi. Další publicisté pak milovníkům literatury sdělili, že Canetti napsal skvělý expresionistický román Zaslepení. Přišlo se posléze i na to, že napsal také tři dramata, rozsáhlý esej o davové psychologii Masa a moc a především: první dva díly memoárů - Zachráněný jazyk a Pochodeň v uchu (třetí díl, Hra očí, vyšel až roku 1985). Málokdo věděl, že vůbec první překlad jeho prvotiny Zaslepení vyšel roku 1937 česky v Praze. Ukázalo se, že Canetti je jedním z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, pro něhož jsou kultura a humanita nerozlučitelné, vzájemně se podmiňující pojmy.

Elias Canetti bývá považován za typického "autora jedné knihy" - v jeho případě jde o román Zaslepení. Náš pořad se pokusí toto zažité, poněkud jednostranné nazírání na tohoto nesmírně zajímavého autora poněkud narušit: v ohnisku pozornosti autora pořadu se ocitly nejen Canettiho celoživotní téma vztahu masy a moci, ale i jeho obsedantní nenávist ke smrti (odtud i název Schůzek s literaturou).

Literární pásmo o životě a díle německy píšícího spisovatele připravil Zdeněk Jančařík (mj. překladatel souboru Canettiho esejů Svědomí slov, který vyšel nejprve v samizdatové Edici Expedice r. 1988 a oficiálně pak r. 1992 v nakl. Torst), režii má Hana Kofránková.