Neděle 31. 8. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
Premiéra 31. srpna v 8.04, repríza 4. září v 0.04

Když byly v sobotu 19. června přečteny ortely, odsouzení se chovali statečně. Šlik vyslechl svůj budoucí osud a poznamenal: "Nevelká škoda bez hrobu býti." Myslel přitom na svou hlavu, která měla být spolu s jeho rukou přibita na Mostecké věži. Jakmile ho však odvedli ze soudní síně, z toho neurotického ovzduší hrdinství, oddal se zoufalé myšlence na milost.

Kněží zaznamenali reakce dalších odsouzených. Starý Dvořecký k ortelu řekl: Tedy se také skrze odnětí hlavy mé císaře, že mu něco přibude, domnívá? Nechť si ji tedy vezme. Ozval se i Václav Budovec: Dávno jste po krvi naší žíznili, tak tu krev pijte! Ale též vězte, že krev naši Bůh, pro něhož tuto při trpíme, mstíti bude. Otta z Losu zase prohlásil: Nu, milý císaři, utvrdiž trůn svůj naší krví; jak z toho se budeš odpovídati v den soudný, to ty zvíš. Na řadě byl Jan Jessenius: Hanebně a ukrutně s námi zacházíte. Ale vězte, že se najdou ti, kteří hlavy naše od vás potupně na divadlo vystrčené poctivě pohřbívati budou!

Čtení ortelů trvalo dlouho, začalo se brzy ráno a skončilo se až odpoledne. Když odjížděl Lichtenštejn z Hradu, vyšli mu vstříc manželky, dítky, příbuzní těch odsouzených obojího pohlaví, padali před ním, a aby jich milí životem obdarováni byli, prosili. Ale bylo jim odpovědíno, že již žádná milost udělena být nemůže, leč snad aby těla ku počestnějšímu pohřbu vydána byla, ačkoli se našli šibalové, kteří vdovám a sirotkům naděje činěním dary od nich vábili. Podobné scény se opakovaly druhého dne v neděli, když Lichtenštejn jel na mši. Den nato se konala staroměstská exekuce, aby císař a král Ferdinand II. mohl slavně přijet začátkem července do hlavního města zbaveného rebelů.

Po čtyři dny sbíjeli tesařští tovaryši lešení. Poté, co byly ortely známy, se na stavbě finišovalo i v noci. Ze soboty na neděli tady z příkazu staroměstského rychtáře pracovalo devětatřicet dělníků. Lešení bylo přes 16 metrů dlouhé a stejně široké, nad úrovní Staroměstského rynku čnělo skoro dva a půl metru. Zachovaly se "faktury" za vykonanou práci: 30 for písku na posypání náměstí, 37 a půl kopy hřebíků, 44 a půl štůčku černého sukna, 4 voskové svíce, 6 černých klobouků pro hrobníky plus ještě další výdaje.

Úderem páté ráno ono pondělí zaduněla nad Prahou dělová rána. Brány města zůstaly uzavřeny, na náměstí vytáhlo vojsko. Kolem pódia se rozestoupili do tří řad střelci, dvě kornety jízdy a tři praporce pěchoty. Když bylo popraviště neprodyšně obklíčeno, vyšel na ně černě zakuklený městský sluha, aby postavil na pódium veliký kříž se čtyřmi voskovicemi. Před zdí Staroměstské radnice, zastřené černým suknem, stála na tribuně vedle popravního lešení prázdná soudcovská křesla - ta postupně obsadili členové mimořádného soudu. Přišli císařští hejtmani, deputace radních pražských měst a nakonec předseda exekuční komise, císařský místodržící v Praze kníže Karel z Lichtenštejna. Ve stejnou chvíli se k vězněným na radnici dostavili císařští rychtáři a oznámili jim, že nastala hodina exekucí a aby se připravili. Kdo bude volán, má jít. Za zvuku polnic a bubnů se chopil práce spolu se svou čeládkou kat Jan Mydlář...