Říká se, že astrologie je nejstarší vědou. Už v dobách, kdy hladoví předci dnešních lidí kamenovali v jámách mamuty, snažili se porozumět nekonečné a obdivuhodné přírodě. Astrologie jim pomohla propojit lidský život s vesmírem. Člověk nebyl v jejím podání náhodným klubíčkem masa a krve, nýbrž osobitou součástí vyššího řádu.

Moderní doba postavila astrologii naroveň nesmyslnému tlachání. Astrologie není podle definice vědou, protože své závěry nemůže prokázat a opírá se o pošetilou hypotézu vlivu planet a hvězd na lidský osud.

K čemu vlastně člověk astrologii potřebuje? Nemá snad ze školy, médií a knih dostatek vědomostí o okolním světě? Copak neví, že spojení nebeských těles s konkrétním lidským životem je stejné, jako dělání horoskopů stromům, žábám nebo ropným vrtům? V čem je naše postavení vůči hvězdám výjimečné?

Filosofové tvrdí, že lidé si jen těžko dokáží představit, že by jejich existence byla dílem náhody. Život by totiž pro většinu z nich ztratil smysl. Proto je tady náboženství, které vdechlo životu vyšší řád a morálku. Na světě je jen nepatrné množství skutečných ateistů, nevěřících v žádného Boha ani Stvořitele.

Víra ale nechává velkou část naší iracionality napospas představivosti. Jsou tisíce otázek, na něž bychom rádi znali rychlou, krátkou a srozumitelnou odpověď. Každý soudný člověk ví, že budoucnost předvídat nejde, ale astrologie tvrdí opak a my se neubráníme jejímu pokušení.

Možná je to kvůli tomu, že pochopení lidské psychiky a světa je i přes úspěchy vědy složité, neúplné a nepřesvědčivé. Málokdo má čas na četbu. Hodně lidí navíc nemá ke studiu žádný vztah, ačkoliv touha rozumět sobě a okolí je v určité míře ovládá stejně silně jako nositele Nobelovy ceny.

A tak astrologie prožívá renesanci. Složitost povah se třídí do dvanácti základních skupin zvěrokruhu. Miliony obyvatel naší planety chodí za astrologem, aby jim nakreslil v jaké konstelaci hvězdných sil přišli na svět a nikomu nepřijde divné, že je to stejné, jako pokládat Zemi za placku a slunce za pouhý žlutý flek na obloze.

Nejhorší ale je, že navzdory předchozím kritickým řádkům i já rád čtu předpovědi vážící se k mému znamení a když se dívka sedící se mnou v restauraci pochlubí, že se narodila ve znamení Vah, představuji si ten hněv, který by se mě jakožto Lva zmocňoval v našem manželství při jejích neustálých nejistotách.

Astrologie si prostě našla své místo i v moderní době a to dokazuje, že úroveň vědeckých poznatků vypovídá málo o tom, jací jsme. Možná, že mnohem víc o naší civilizaci prozrazují horoskopy v časopisech, které mi připadají sice legrační, ale přesto se neubráním jejich čtení.

Astrologie nám připomíná, jak blízko jsme myšlením našim pralesním předkům. Jsme sluhové vlastní iracionality.