Za léta od vpádu "spřátelených" vojsk do tehdejšího Československa bylo zaokrouhlených výročí srpna '68 bezpočet, pár dokonce už i v demokratickém státě. Česká televize připravila i letos několik pořadů, které se srpnovým událostem věnovaly. Ve zpravodajství se připomínaly už osmnáctého (neboť to bylo před 35 lety datum, kdy v Moskvě rozhodli o invazi). Následovaly další publicistické upoutávky a den před výročím i zfilmovaná orwelovská Farma zvířat jako "ideologická příprava"; hlavní a rozsáhlý blok pak byl zařazen do Událostí (a později večer do Událostí a komentářů) 21. srpna.

Nic proti ničemu, všechno bylo, jak mělo; fakta, čísla, nechyběly unikátní, nedávno získané záběry,v besedě s pamětníky pozoruhodné, i "nepamětnické" názory. Jenže pokud člověk přepnul na Novu, kde, hanba jim, srpnové výročí zařadili jako čtvrtou či pátou zprávu (po hynoucích slepicích a kapesních zlodějkách) - začal tak trochu pochybovat. Tam pojednali okupaci několika větami a záběry o události samé, a pak se reportér zeptal několika současných, velmi mladých lidí, co jim to datum říká. A nikdo nevěděl.

Autoři ještě připojili záběr na obálky učebnic základních škol, kde (škoda, že neupřesnili, ve kterých) je nejen o srpnu, ale celém roce 1968 údajně pouze jeden odstavec. Jistě, to vše bylo poněkud laciné, možná i trochu dryáčnické, ale vsadím dvě ku deseti, že divákům Novy zůstane v paměti víc než těm, kdo sledovali seriózní dikci ČT. Co s tím? Možná lepší a stručnější nápady, snad i víc sugestivní naléhavosti - když jde o tak významnou věc.

Kdo pak sledoval na druhém programu ČT skládačku Kapitoly z okupace, mohl si ovšem srpen zopakovat důkladněji a s pocitem stále palčivého bezpráví. Je-li pamětník, i slzičku zamáčknout, což neříkám ironicky, ale s uznáním. Zvláště v dokumentech z roku 1968 (všechna čest Táborského filmečku Dějiny na 8 s komentářem Miloše Kopeckého), či žurnálu z prvního dne okupace - Čs. filmový týdeník 35/68. Stručné, úsporné, podivuhodně informované - v situaci, kdy se sovětská vojska snažila zejména informace zablokovat!

Zkrátka, tehdejší filmaři to uměli. Také zánovní dokument Aleny Činčerové z roku 1998 z cyklu Jak se žije (po okupantech) přinesl smutné a stále naléhavé lidské příběhy těch, kdo si následky srpna nesou po celý život doslova na vlastní kůži. Výrazně méně poutavě vyzněl však nový pořad Srpen ´68 ze starých televizních záznamů a z vyprávění tehdejších aktérů. Bylo to vzpomínání obrácené do sebe, tj. dovnitř televize, a patrně jej ocenili zejména ti, kdo si líčené děje pamatují, jiné možná poněkud nudil, byť byl sotva dvacetiminutový.