Od dob Manhattanu Allen pokročil v jediném: nesleduje už pouze jedinou (ústřední) dvojici, nýbrž současně rozehrává několik tvořících se i zanikajících párů. Vybrousil rotaci jednotlivých partnerů. Vnesl prozření, že je pravdivé pořekadlo o přemíře vybíravosti - tak dlouho se vybírá, až se přebere. Proto Allenovi hrdinové obrazně řečeno často splakávají nad výsledky - ženy, s nimiž nemohli vydržet, nacházejí štěstí po boku někoho jiného, zatímco oni zůstávají opuštěni či zápolí s dalším neperspektivním vztahem.

Vše toto nalezneme i v Celebritách. Protagonistou je zneuznaný spisovatel, jenž sní o scenáristické kariéře (dokonce se snaží svou práci vnucovat rozmazleným hvězdám), než zjistí, že za ponižování to vlastně ani nestojí. Hrdina vykazuje příznačné rysy allenovských hrdinů, ale režisér jej obsadil Kennethem Branaghem. Je to pochopitelné - potřeboval interpreta o dobré čtvrtstoletí mladšího, než je on sám, protože on byl na takovou roli příliš starý. Branagha přiměl, aby plně ovládl jeho výrazový rejstřík - takže Branagh má stejná gesta, stejně překotnou, těkavou mluvu, stejnou mimiku obličeje. Podobnost je natolik patrná, až herci prakticky nezbyl prostor pro vlastní imaginaci, i když samotné provedení je vynikající.

Film obsahuje řadu bravurně vystavěných a sytě pojednaných postav. Stačí si připomenout původní hrdinovu partnerku (Judy Davisová), psychicky labilní a nevyrovnanou, nacházející novou existenci po boku televizního producenta a dokonce se prosadivší s reportážním mikrofonem. Pojí se s ní erotickou vtipností jiskřící "banánová" sekvence, kdy kvůli svým sexuálním zábranám přichází za zkušenou prostitutkou, aby se "přiučila", ale přitom musí zachraňovat málem udušenou profesionálku. Stačí si vybavit rozmazlenou hvězdičku, která marnivě vyvolává konflikty přesvědčena o svém významu, v rozkošném podání možná až nebývale sebezpytného Leonarda DiCapria.

Ovšem režisér většinou spoléhá na opakování dobře známých typů trapných lidiček přiživujících se na kultuře, jak je známe už z předchozích Allenových filmů. Jen občas nalezneme melancholicky podbarvené okamžiky - třeba tu scénu, kdy hrdina bezmocně přihlíží, jak na lodi odplouvající zhrzená přítelkyně trhá listy z jeho nového rukopisu a hází je do vody.

Celebrity, které na černobílý materiál natočil Sven Nykvist, přinášejí satirické průstřihy do snobské pseudoumělecké společnosti, přeplněné prázdnými žvanily, prázdnými frázemi a předstíráním, prázdným exhibicionismem. Pojednává o tom, jak lidé, ať se snášejí či nikoli (viz scénu, kdy se opuštěná žena tragikomicky schovává před svým bývalým partnerem), tvoří natolik úzké společenství, že se pravidelně setkávají při různých "kulturních" akcích. Vyprávění samotné je vlastně zarámováno natáčením jakéhosi velkofilmu (na obloze se rozprostírá letadlem vypsané volání o pomoc) a stejnou scénou - již v kinosále - se uzavírá.

Úterý 9. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Režie Jack Smight. Hrají Karen Blacková, Charlton Heston, Gloria Swansonová, Myrna Loyová a další.

Traumatizující vidina rozpadajícího se kamarádského vztahu zavede jednoho z nich, Laurence (Joseph Fiennes), k sousedovi, kterého považuje za psychiatra, a začne mu líčit, co se všechno přihodilo. Už tady však režisér příliš nerozlišuje roviny vyprávění - slučuje jak události, které Laurence sám zažil, tak události, které zná pouze z doslechu, protože jejich aktéry byli jeho přátelé.

Takže setkání Marthy s frajerským Danielem, jehož milostným návrhům odolává při cestě letadlem, i poněkud buranským Frankem, provázejícím ji na procházce v parku, jsou prezentovány jakoby jejich pohledem, což je zvlášť patrné zejména tehdy, když se k téže události, vylíčené protismyslně pohledem některého z kamarádů, vrací Laurence znovu, aby ji osvětlil ze svého hlediska. Netřeba dodávat, že Martha, poté, co zjistí pravý stav věcí a pozve se všechny tři nápadníky na totéž setkání, se nakonec rozhodne pro nesmělého Laurence, jenž nebyl schopen vypravit jediné slovo, zatímco jeho druzi, stále tlačenější ke zřetelnější karikatuře, se nejprve pohádali a poté poprali.

Režisér Nick Hamm, od něhož jsme nedávno viděli drama ze španělské občanské války Krev andělů, čerpá z osvědčených stereotypů milostných peripetií, kdy se aktéři scházejí a rozcházejí, ovlivněni nedorozuměními, omyly a chybnými výklady událostí - jak tomu bylo ve filmech jako Krajkový šátek, Když Harry potkal Sally či třeba Notting Hill. Jedinou inovací je použití trojice eventuálních nápadníků, avšak vypravěčské nakládání s tímto tématem je velice povrchní, neboť režisér se zdráhá důsledněji rozlišovat průběžně měněná vypravěčská hlediska, která sám nastolil. Ani naznačený konflikt mezi chlapským přátelstvím a láskou k ženě se nedočká přiměřeného akcentu, příběh je náhle skrečován podle kýčařských stereotypů: milostné okouzlení má větší váhu než parta, držící pohromadě spíše jen ze setrvačnosti.

Vcelku upovídanému filmu bohužel chybí potřebný spád i nápaditost, jednotlivé epizody se vyznačují až nudící rozvleklostí, ani herecké ztvárnění nepřispívá k potřebné jiskře, zpočátku je navíc trojice kamarádů modelována bez výraznějších hodnotících znamének (ačkoli jejich milostné tokání se rozplývá vniveč, jsou prezentováni jako vcelku sympatičtí svůdníci), teprve v závěrečné konfrontaci s Laurencem se zdůrazňuje jejich sebestřednost.

I jemné náznaky rozlišit sociální poměry jednotlivých protagonistů nejdou nad formální konstatování (Daniel pracuje v zavedené firmě, Frank je neúspěšným hercem, Laurence se sice považuje za malíře, ale živí jej vyučování bridže), navíc jsou zdůrazněné jen v okamžiku platby za Marthinu útratu. Martha vystupuje spíše jako katalyzátor, jako objekt zájmu, přičemž její primární motivace (snaha vymanit se ze stereotypního života a nalézt novou orientaci) je pouze zmíněna, takže výsledná kresba je hodně fádní, založená na jisté tvrdohlavosti, svéhlavosti a okouzlujících úsměvech.

Pátek 12. 9. 2003 NOVA - 22.50 hodin

Režie Peter Hyams. Hrají Jean-Claude van Damme, Mia Sara, Ron Silver, Bruce McGill, Gloria Reuben, Kenneth Welsh a další.

Neděle 14. 9. 2003 NOVA - 17.30 hodin