Neděle 14. 9. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 11.04 hodin

Manželé, u kterých budeme v nedělním dopoledni na návštěvě, pak ještě společně hráli v Chebu, Českých Budějovicích, znovu v Plzni, René byl dlouhá léta v Národním divadle a teď je v Divadle pod Palmovkou. Během léta ho mohli vidět i diváci z otáčivého jeviště v Českém Krumlově. Oba už na jevišti prošoupali nejedny boty a zažívali společně i starosti s dětmi, když oba večer hráli a ještě malé děti zůstávali po večerech doma. Někdy je během přestávky v kostýmu chodívali kontrolovat. O tom všem budeme během návštěvy určitě mluvit, protože herecké povolání má i takovou, méně známou tvář.

René si prožil i těžký úraz a potom radost, když se mu podařilo znovu začít chodit a opět se mohl vrátit na jeviště. Prostě je o čem povídat. Nakonec se najde i nějaká ta veselá historka. Třeba z divadla v Chebu, kdy detektivka měla končit tím, že kolega Prachař vyjde na scénu a všem shromážděným účinkujícím řekne jednu jedinou větu, která rozplete celé klubko složitého děje. Má pouze říct: "Já jsem..." a dodat jméno postavy. Tím je jasné, kdo je vrah. Jednou v posledním okamžiku, těsně než vyšel na jeviště, se zeptal inspicienta: "Jak se jmenuju?" Nemohl si totiž náhle vybavit pro hru tak důležité jméno své postavy. "Prachař," řekl inspicient. Herec se ptal znovu a dostal stejnou, vlastně také správnou odpověď. Nakonec zuřivě třásl s inspicientem a volal: "Jak se jmenuju? Jak se jmenuju?" Marně. Tak vyšel na jeviště a jenom tam stál. Dnes už je to k smíchu ale tehdy všichni herci prožili peklo, než se jim nějak povedlo hru uzavřít. Inu, většina hereckých historek je jejich aktérům k smíchu až po létech. Ale doufejme, že se na návštěvě u manželů René Přibila a Inky Brendlové budete smát už v průběhu vysílání.