Popularitu, jaké se na Slovensku dodnes těší výrazná herecká a pěvecká osobnost Františka Kryštofa Veselého, rodáka ze západoslovenské Skalice (ročník 1903), lze v mnoha směrech porovnávat s přetrvávající popularitou Oldřicha Nového v Čechách. Oběma těmto hercům a zpěvákům nejvíce vyhovovaly role elegantních světáků, v nichž excelovali v řadě více či méně náročných filmových dílek, pro oba pak představovala světla ramp jediný smysl jejich života.

Na rozdíl od Oldřicha Nového, po němž zůstalo na šelakových gramodeskách jen několik málo desítek nahrávek populárních písniček a operetních melodií, natočil F. K. Veselý hned několik stovek gramodesek zpívaných jak česky, tak slovensky. Soupisu a vydávání jeho gramofonových nahrávek v reedicích se na Slovensku věnuje několik muzikologů a k jeho odkazu se hlásí i přední osobnosti slovenské populární kultury - známý slovenský herec Milan Lasica dokonce nedávno natočil s retrokapelou Bratislava Serenaders kompaktní disk s názvem Já som optimista, na němž zpívá právě písně z repertoáru F. K. Veselého.

F. K. Veselý vystudoval hereckou akademii v Budapešti, kde byl též krátce angažován na operetní scéně. Do operetního souboru Slovenského Národného divadla byl přijat v roce 1931 a jako mladokomik zde úspěšně vystupoval pět sezon. V roce 1937 ho divadelní ředitel a komik Jára Kohout povolal na dvě sezóny do tehdejšího souboru smíchovského Švandova divadla, kde Kryštof Veselý účinkoval mimo jiné ve zpěvohrách Nezapomeň a Kukačka. V roce 1939 se vrátil na Slovensko na scénu bratislavského Slovenského Národného divadla.

F. K. Veselý sehrál na prknech maďarských, českých i slovenských operetních scén několik stovek úloh, k nimž je ovšem třeba přičíst též řadu rolí v úspěšných filmových veselohrách. Před kameru ho poprvé přivedl v roce 1936 proslulý režisér Vladimír Slavínský, v jehož nenáročných filmových komediích sklízel tento "sympatický a uhlazený Slovák" (jak ho kdysi nazval Luděk Pacák, autor knihy "Opereta") velké úspěchy. Jmenujme jen některé z nejznámějších filmů, v nichž se Kryštof Veselý objevil: Falešná kočička, Uličnice, Adam a Eva či Dědečkem proti své vůli. Po roce 1945 ještě sehrál několik epizodních rolí ve slovenských filmech.

F. K. Veselý pilně navštěvoval i nahrávací studia různých gramofonových společností. Jeho diskografie je velice obsáhlá a žánrově pokrývá oblast lidovky, operetní a divadelní hudby, písniček k tanci i swingových melodií. Zdaleka nejčastěji nahrával melodie z pera Gejzy Dusíka a dalších autorů kolem tohoto "otce slovenského tanga", nevyhýbal se ale ani melodiím Josefa Stelibského či Járy Beneše. Svůj první gramofonový snímek nazpíval v roce 1936 pro etiketu Ultraphon - v nahrávce tanga Za nedľho ho doprovodil orchestr Osvobozeného divadla (pod označením Ultraphon orchestr) dirigovaný Marco Babenem. Později Kryštof Veselý natáčel gramodesky s téměř všemi českými i slovenskými tanečními orchestry - včetně Karla Vlacha - i s řadou cikánských kapel (například s orchestrem mezinárodně proslulého primáše Jožky Pihíka). Koncem třicátých let navíc Veselý nazpíval pro etiketu HMV několik snímků za doprovodu tanečního souboru rakouského kapelníka a pianisty Heinze Sandauera.

V době Slovenského štátu, tedy v letech 1939-1945, natočil F. K. Veselý mnoho gramodesek také pro německé firmy Telefunken a Polydor, v roce 1946 se pak dost překvapivě představil v několika foxtrotových písních jako vokalista velkého swingového orchestru Ladislava Habarta. Některé z výše zmíněných snímků později vyšly v reedicích, řada z nich však dodnes zůstává široké veřejnosti neznámá, a to nejspíš pro jejich oportunní texty značně poplatné momentální politické situaci. Některé z nich totiž vykazují - kromě nadobyčejné stupidity - i výrazně nadstandardní míru režimní servility. Ocitujme zde části textů některých těchto dubiózních opusů:

Verchovina, Verchovina, Podkarpatská Rus, tam si žije, vodku pije, podkarpatský Rus... (J. Pelikan - L. Kupčok, Esta 1939, znovu Supraphon 1950!!).

Sme Slováci, sme fašisti, Slovensko je naša zem, bojujeme za slobodu, za Boha a národ svoj, braň si každý rodnú pôdu... (G. Dusík - A. Hudec, Telefunken 1941).

Gardista kamarát, ty vieš aj život dať, vieš chrániť krásnu zem a národ svoj. Garda už rukuje a tebe sľubuje, že pôjde bojovať na rozkaz tvoj... (T. Krásnohorský - O Kaušitz, Telefunken 1941).

Kolja, Koljuška, od Kyjeva vojak, hrdina to z ruskej dialky, prebíjal si cestu, cestu preďalekú, až prišiel k nám, do Bratislavy... (P. Leščenko, S. Grossmann - J. Voldán, Ultraphon 1945).

Ja vodku rád pijem, keď si s ňou umyjem hrdielko, mám dojem, že svet mám rád. V posteli demižón mám celý, taký som veselý, až na kvadrát. Ja vodku rád pijem, veď potom mám dojem, že keď aj snáď umriem, neobanujem... (F. Zemplinský - B. Bača, Esta 1946).

Aniž bychom se pokoušeli jakkoliv posuzovat či odhadovat míru ztotožnění se F. K. Veselého s obsahem těchto textů, zdá se, že jeho přístup k profesi zpěváka populáru a herce vystihla slova jedné písně C. Lenského, kterou Kryštof Veselý nazpíval v roce 1946 s orchestrem Ladislava Habarta: Dnes charašo a zajtra ničevo, takto ten svet beží - čo na tom záleží. Dnes dengy mám, o nič sa nestarám - dengičky zas budú, nestrácám náladu...

V roce 1946 přešel Veselý ze Slovenského Národného divadla do bratislavského divadla Nová scéna, v němž účinkoval až do svého odchodu na herecký odpočinek v roce 1966. Jeho poslední gramofonovou nahrávkou byl v roce 1976 duet s H. Vondráčkovou v písni Klobúk prvého milovníka. Zemřel v roce 1977.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz