Velkou oporou filmu je Sean Penn v hlavní roli. S knírkem pod nosem sugestivně modeluje hochštaplerskou, opileckou osobnost geniálního muzikanta, který přitom trpí fóbiemi z některých svých kolegů, není s to ovládnou kleptomanii, vyžívá se v prapodivných zálibách, jakými jsou pozorování vlaků či střílení krys na smetištích. Penn postihuje jeho narcisistní histrionství, nezodpovědnost, s jakou se staví k dohodnuté spolupráci, okázalé pohrdání citem a zvláště pak citovou závislostí, péči svých partnerek přijímá jako samozřejmou, osobuje si právo na cokoli, zatímco jim nepřiznává nic. V hrdinově umanutosti je mnoho dětského vzdoru, stačí si vybavit, s jakou zarputilostí vyžaduje drahé auto - jako kdyby to byla oblíbená hračka.

Pennův kytarista si uvědomuje svou výjimečnost, dokonce ji používá jako zástěrku pro svou výstřednost ("jako umělec musím zůstat svobodný a na nikoho nevázaný," s oblibou říká), ale jeho chování je stěží snesitelné. Střídá lokály, kde vystupuje, znovu a znovu potvrzuje svou nespolehlivost. Je směšný, když se bojí realizovat své nápady (incident s maketou měsíce zavěšenou vysoko v provazišti scény), když sní o slávě, pohoršován většími úspěchy své partnerky.

Je směšný i odpudivý, když bezostyšně využívá svou oddanou obdivovatelku, nesmělou němou Hattii (Samantha Mortonová), když se ožení s mondénní koketou (Uma Thurmanová), která chce o něm napsat knihu. Allen projevuje smysl pro nenápadnou komiku spíše verbálního charakteru - stačí si vybavit plážovou epizodu, kdy se Emmet společně se svým přítelem snaží "sbalit" nějaké děvče a z vyhlédnuté dvojice si zvolí zdánlivě přitažlivější, o níž příliš pozdě zjistí, že nemluví. Jeho nešťastné, zpola sebezpytné, zpola urážlivé poznámky přesně dokládají jeho rozpoložení. Příznačné jsou poklony, jistě čerpající až z odkazu bratří Marxů (když třeba Hattii dojatě sděluje: "Prý jsem šeptal ze spaní tvé jméno. Asi jsem měl noční můru."). Žárlivecká epizoda, kdy stočen na zadním sedadle sleduje svou ženu, ovšem upomíná na nejlepší Allenovy komedie.

Sladký ničema je nepochybně okouzlující film, který se vyznačuje všemi přednostmi Allenova režijního rukopisu, zvláště pečlivě vyvedeným herectvím, které se rozrůstá až do přesných charakterových studií. Avšak po vypravěčské stránce plyne dosti monotónně, jako kdyby pověstný režisérův smysl pro nečekané paradoxy, pro nadhled a nenadálé zvraty vysychal, jen občas matně probleskne. Líčení Emmetových osudů je nečekaně konvenční, Allen jako by se snažil dostát schematu životopisného filmu a ani neusiluje o výraznější ironický odstup (snad jedině s výjimkou již zmíněné "ztrojené" scény), takže rozhodně nepřekonává nesporně nápaditějšího Zeliga, který ovšem pracoval s (pseudo)dokumentárním materiálem.

Úterý 16. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Středa 17. 9. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Bohatý sběratel umění Nick Parsons daruje manželce Elizabeth jachtu, hned první výlet však končí tragicky. Jachtu objeví pobřežní hlídka a na palubě zakrvácenou Elizabeth s dýkou v ruce. Je zatčena, obviněna z vraždy manžela, který krátce předtím uzavřel vysokou životní pojistku, a záhy odsouzena. Žena poprosí svou nejlepší kamarádku Angii, aby se postarala o jejího malého syna a věnuje jí peníze z manželovy pojistky. Žena, která ve vězení velmi trpí, se ocitá na pokraji zhroucení. Když však náhodou zjistí, že stala obětí podvodu, protože její manžel spolčený s Angie svou smrt pouze fingoval, rozhodne se vzepřít osudu.

Režie Bruce Beresford. Hrají Ashley Judd, Tommy Lee Jones, Bruce Greenwood, Annabeth Gish, Benjamin Weir, Jay Brazeau, John MacLare, Gillian Barber a další.

Velmi si přitom pochvaluje spolupráci se slavným českým horolezcem: "Rakoncaj mi asi před pěti lety pustil své videozáznamy. Byly na nich zcela unikátní záležitosti, které ještě nikdy nikde nebyly zveřejněny. Přidal jsem své filmy a k nim jsme pak velice složitě sháněli doplňující záběry. Hledali jsme je doslova po celém světě, u soukromníků i u různých televizí." Práce na seriálu se tak pro jeho tvůrce stala několikaletým dobrodružstvím o několika etapách. Na jeho konci je ovšem nejenom televizní cyklus, ale také jeho verze na DVD a videokazetách, kompaktní disk s originální hudbou a kniha.

Hudbu k cyklu složil Martin Kratochvíl. "Jde o muziku, ke které mě inspirovaly Himaláje, rozhodně jsem se ale nesnažil napsat indickou nebo nepálskou hudbu," vysvětluje muzikant, který autentické motivy přepracoval po svém a vytvořil tak zcela svébytný žánr. Muzika k cyklu Česká himalájská dobrodružství tak obstojí i sama o sobě (bez seriálu) a určitě si zaslouží samostatnou zmínku. V některém z dalších čísel Týdeníku Rozhlas se k ní ještě vrátíme.

Pátek 19. 9. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Režie Lee Tamahori. V Hrají sir Anthony Hopkins, Alec Baldwin, Elle Macpherson, Harold Perrineau Jr., L. Q. Jones, Kathleen Wilhoite, David Lindstedt a další.

Sobota 20. 9. 2003 NOVA - 21.40 hodin

Režie Frank Darabont. Hrají Tom Hanks, David Morse, Michael Clarke Duncan, Bonnie Hunt, James Cromwell, Doug Hutchison, Sam Rockwell a další.

Hrdinou příběhu je George (Montgomery Clift), mladík pocházející z chudých poměrů, který dokonce utekl z domova, ale naštěstí má bohaté příbuzné. Přijmou ho do továrny a zaměstnají, George se snaží vyhovět očekáváním. Seznámí se skromnou Alicí (Shelley Wintersová), jejíž těhotenství mu začne překážet v okamžiku, kdy pozná bohatou dívku Angelu (Elisabeth Taylorová). Georgovi se jeho dosavadní milenka stává přítěží, takže dívku vyláká na jezero s rozhodnutím utopit ji...

Je jisté, že výchozí text prošel výrazným zploštěním, když tato situace je motivována výhradně citovými aspekty, jednu upřímnou lásku nahradí jiná láska stejně upřímná. Dreiserův společenský záběr (pronikání mladého ambiciozního muže do vyšších sfér naopak zdůrazňuje slovenská televizní inscenace Stanislava Párnického, natočená před více než čtvrtstoletím) tak zůstává silně otupen.

George je vykreslen jako subjektivně hodný a citově založený člověk, který se však vyznačuje slabošstvím, nepřipraveností nést zodpovědnost a beznadějným útěkem do zdánlivých jistot Angelina náručí. Jeho jednání je prosto nějakých prospěchářských pohnutek, motivací je opravdová láska. Cliftův výkon prozrazuje snahu zvnějšňovat vnitřní rozpoložení, ale jeho zveřejňování niterných pocitů je hodně toporné a teatrálně přeháněné (zvláště scény po utopení milenky, kdy bloumá jako tělo bez duše, vyčerpaný a téměř neschopný přemýšlivého jednání).

Taylorová odpovídá tradičním představám o zamilované dívce, zbavené jakékoli jemnosti ve své prezentaci. Projevuje se jedině hlubokou, bezpodmínečnou zamilovaností, ba zbožněním. Její navenek obtížně motivovatelnou oddanost vůči Georgovi - navzdory svému rozmazlení a příslušnosti ke "zlaté mládeži" - považuji za otevřenou úlitbu hollywoodským konvencím. Nejvěrohodnější se zdá být postava nešťastné Alice, kterou Wintersová obdařila syndromem "ošklivého kačátka". Wintersová přesvědčivě vyjádřila její zoufalou bezradnost, když stále zřetelněji cítí, že svou jedinou životní jistotu ztrácí a marně hledá způsob, jak svého milence k sobě natrvalo připoutat. Navíc jsou naznačeny další aspekty její situace (postavení svobodné matky jistě nebylo jednoduché ani na počátku 50. let, kam byl příběh posunut), ale bohužel se nedočkají zřetelnějšího rozvinutí.

Film Místo na výsluní je vyprávěn v intencích "ušlechtilého" společenského melodramatu, jaké se pěstovaly ve 30. letech, samozřejmě nikde neupadá do křiklavých kýčovitých poloh, svědomitá režie i procítěné herecké výkony zajišťují odpovídající úroveň. Přesto je patrná pomalost vyprávění, hraničící až s nudou, způsobená nejen okleštěním originálu, ale také chladným, výrazně odosobněným realizačním přístupem. Všimneme si, že Stevens upřednostňuje suše konstatující podání, sleduje osudy svých hrdinů jakoby skrze sklo. Pozornost si zaslouží zvláště exteriérové scény pracující s hloubkou prostoru, ale také pečlivě aranžované (hlavně co do pohybu postav a jejich jednání) výjevy interiérové.