39
vychází 15. 9. 2003

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


ZKRAJE TÝDNE

Přemnožená auta

Koncem srpna jsem ze Spojených Států odvysílal zprávu o tom, že tady počet rodinných automobilů překročil počet platných řidičských oprávnění. Zatímco je v USA registrováno 240 milionů osobních vozů, jen 191 milionů lidí má řidičák. Ukázalo se, že když taková americká rodina vyjede jedním vozem na víkend, zhruba dvě auta jí ještě zůstanou v garáži. Něco je špatně, nejtlustší národ na světě, hrabe a hrabe a vůbec mu nevadí, že to postrádá logiku. Politiky tady už občané nevolí proto, aby jim zajistili spokojenější život, ale aby jim usnadnili ještě více hrabat i když to kvalitu jejich života už nijak nezvýší. Televize, sekačky, mikrovlnky, ledničky a rádia se mění stejně rychle jako oprané košile. Oblečení se vyhazuje ne proto, že je nemoderní, děravé nebo staré. Už nás unavilo nosit to a to tričko, tak jsme si koupili nové. Teď to tedy dospělo až k autům: boty v botníku, auta v garáži, tak v čem dnes vyrazíme?

Typickým příkladem je Kalifornie, lidé se tam nejvíce z celé Ameriky dusí smogem, auta milují i nenávidí, ale přesto se nové dálnice a jízdní pruhy staví a staví. Dopravní chaos to přitom vůbec neřeší. K prozření nepomáhá nic ani zvýšení registračních poplatků. Pokud by se zvýšily ceny benzínu, zvolíme politiky, kteří se ve světě postarají o to, aby zase proudila domů levná ropa. Američané jezdí v největších autech na světě a nikoho ani nenapadne, že by si mohli koupit menší s nižší spotřebou. Občas se objeví šílenci, kteří chtějí tento trend zvrátit a křičí: ,,Ježíš by auty s takovou spotřebou nejezdil." Lidé tady ale neuchovávají vzpomínku na Ježíše, aby je vedla při nákupu vozu, a tak ani sebepodivnější výzvy nezabírají.

Několikrát jsme se v létě pokoušeli opustit Washington a dojet k moři, kam to za normálních okolností trvá tři hodiny, nebo do hor, kam se jede hodiny dvě. Když jsme zjistili, že trávíme větší část dne v autě zabetovanovaní v dopravních zácpách, vzdali jsme to. Jdeme pěšky do centra města, kde jsme skoro sami. Jít se projít nebo jen tak projet na kole, to je tady chápáno jako sportovní výkon hodný speciálně vybudovaných stezek. Kdo by se bez náležité sportovní výbavy procházel ulicemi, byl by blázen nebo "neameričan". A kdo by hledal chyby v samotných Američanech? Tak to pozor, to vypadá na nepřítele.

MIROSLAV KONVALINA, Washington