Letní programová dieta však může veškerému publiku překvapivě i prospět. Sledování televize je do určité míry závislostí jako každá jiná. Ani divák s léty a zkušeností pěstěnou skepsí si obvykle během všedního roku nedokáže odepřít svou denní dávku přízračného svitu obrazovky. Soustavný příval postmoderního guláše televizního infotainmentu nejrůznějších podob a kvalit však s sebou logicky časem nese i ztrátu odstupu - kontury se stírají, vše na obrazovce splývá v beztvaré "cosi" a kritické soudy jednotlivostí i celku ztrácejí váhu, i smysl. Právě prázdninový půst je vzácnou příležitostí poznat, že kouzlo televize není zdaleka tak mocné, a její existenční potřeba tak velká, jak se nám průběžně sama snaží vsugerovat. A nejen to: Cílený výběr perliček (např. americké nezávislé léto), umocněný náhodnou konfrontací s některými "prověřenými oddychovými" tituly (např. veřejnoprávní Detektiv Tomsa) názorně dokázal, že i na obrazovce existují propastné kvalitativní rozdíly.

Letošní výjimečně horké léto nabídlo příležitost prohlédnout i tomu, kdo si svůj život bez všudypřítomnosti pohyblivé tapety neumí představit. Zda ji alespoň někdo opravdu využil, či jak dlouho může případné prozření vydržet, je těžké odhadnout.