Nová dokumentární trilogie Martina Šmoka a Petra Boka Mezi hvězdou a půlměsícem se věnuje až překvapivě významné roli komunistického Československa v událostech na Blízkém východě. Autoři filmů přitom tvrdí, že současné tři díly jsou vlastně pokračováním jejich triptychu Mezi zaslepenými blázny.

"Trilogie Mezi zaslepenými blázny byla věnována válečným vyjednáváním Židů s nacisty. Naše nové dílo na ni navazuje ve třech oblastech: jednak lidmi, svědky jak těch, tak oněch událostí, dále ideově (zase jde o vyjednávání nepřátel) a třetí díl i konkrétně osobou pana Jordana, který se ke zmíněným vyjednáváním přímo hlásil," říká k tomu Martin Šmok. Při práci pak, kromě obligátních potíží s penězi a nekompetentnosti některých úředníků, nenaráželi na žádné zásadní překážky. "Naopak: neobyčejně krásně se k nám chovala Česká televize. Prostě nás nechala pracovat," dodává. Ve snímku je řada materiálů, které jsou na veřejnosti prezentovány poprvé.

První část trilogie Mezi hvězdou a půlměsícem je věnována podzemnímu hnutí Bricha a také dalším, tentokrát legálním organizacím, které se snažily ve čtyřicátých a padesátých letech dopravit z východní Evropy do Palestiny co možná nejvíce bezprizorních Židů. Druhá část se věnuje poválečné tragedii československých židovských komunistů, kterým nepomohlo, že odvrhli své rodinné tradice a věřili, že nový řád navždy zlikviduje antisemitismus a rasové pronásledování. Takzvaní sionisté jsou dodnes předmětem komunistické nenávisti. Třetí část dokumentární trilogie se zabývá osobou "otce uprchlíků" Charlese Jordana.

Autoři triptychu Mezi hvězdou a půlměsícem dbali ovšem i na estetickou stránku svého díla. Velmi si vyhráli s grafikou filmů, s titulky, s obrazem a také s hudbou (složil ji Zbyněk Matějů). Nevyčíslitelná cena zmíněné trilogie pak spočívá v tom, že Šmok s Bokem některé ze svých "účinkujících" zachytili doslova minutu před smrtí. "To je prokletí naší práce," dodává k tomu Martin Šmok a upozorňuje, že dnes je jich mrtvých daleko víc, než je ještě napsáno v titulcích.

Úterý 23. 9. 2003 NOVA - 22.20 hodin

Režie Luc Besson. Hrají Bruce Willis, Milla Jovovich, Gary Oldman, Ian Holm, Chris Tucker a další.

Čtvrtek 25. 9. 2003 ČT 1 - 21.50 hodin

Amelio, od něhož jsme na obrazovce zatím viděli tři filmy (Zásah do srdce, Otevřené dveře, Zloděj dětí), skládá své vyprávění, zasazené na přelom 50. a 60. let, z několika postupně se linoucích epizod. Ty se však záměrně vzdávají obšírnějšího vysvětlování. Režisér nezjišťuje motivace, nastoluje syrový záznam reálií, aniž by souvislosti mezi nimi okamžitě ozřejmoval: smysl či vyústění uplynulé epizody často prozrazuje až ta následná.

I když film pečlivě rekonstruuje pracovní i životní podmínky, Giovanniho osudy jsou zcela vyvázány ze společenské reality - Giovanni sleduje jedině svůj vlastní zájem, izolován od okolního (místního) dění. Nejvýmluvnější je tento znak v okamžiku, kdy po propuštění z policejní vazby se Giovanni proplétá uličkami, jimiž v pozadí prochází protestní demonstrace s rudými vlajkami - jenže mladík si jich vůbec nevšimne. Giovanni vykazuje zvláštní dvojlomnost své povahy: přes ochranitelské sklony dokáže projevit až urážlivou aroganci vůči každému, kdo by zapochyboval o správnosti jeho počínání.

Film ukazuje nesmírnou bídu i zaostalost sicilských přistěhovalců, zpravidla negramotných, navíc vysmívaných pro svůj dialekt. Giovanni zprvu bydlí v děsivých špeluňkách, přijímá jakkoli podřadnou práci, za každého počasí zametá znečištěné prostory, aniž je schopen prosadit vyplacení příslušné mzdy. Nesmírnou houževnatostí a pílí se však postupně prosazuje: nejprve provozuje vlastní noclehárnu, poté vede zprostředkovatelnu práce pro přistěhovalce z jihu. Můžeme se jen domýšlet, jak Giovanni zatvrzuje své srdce při cestě vzhůru - když opustí skromnou dívku, s níž po určitý čas žil, aby se výhodně oženil.

Amelio natočil film v jednotlivostech jistě sugestivní (zejména úvodní pasáže, topící se v soumračném mlžném oparu a reflektorech aut, zaplňujících ulice). Herecká složka kolísá - zejména Giuffridův Pietro vyznívá až snově, schází mu jakákoli aktivita, jako kdyby byl vždy vláčen osudem. Enrico Lo Verso coby Giovanni zápasí s křečovitou zarputilostí, s povrchně nahlíženými dilematy, o nichž se dovídáme příliš málo, než abychom s nimi mohli soucítit.

Amelio vytvořil zajímavé dílo, chybí mu však pečlivější dobová provázanost, která by nebyla pouhou kulisou. Příklad tematicky spřízněného Viscontiho Rocca a jeho bratrů (známe též z televizního uvedení), který rovněž zpodobňuje rozvrat jedné sicilské rodiny přestěhované na sever Itálie, zůstal nedostižen.

Pátek 26. 9. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Hrají Michael Douglas, Deborah Unger, Sean Penn, Armin Mueller-Stah, James Rebhorn, Peter Donat, Carroll Baker a další.

Sobota 27. 9. 2003 ČT 1 - 14.50 hodin

Temné, pochmurné uličky londýnského East Endu nebyly v polovině 19. století právě místem, kde by kvetla radost a láska. Většina jeho obyvatel tady bídně živořila z ruky do úst, a měl-li někdo z nich někdy nějaké iluze, dávno mu je život vzal. A přece se tady potkali dva na první pohled úplně odlišní lidé a jejich osudy se navždy spojily. Nejmazanější londýnský lump Ikey Solomon, celému podsvětí známý jako "kníže šmeliny", a Počitadlová Mary, krásná a inteligentní služebná z "nóbl" West Endu, celým svým srdcem toužící vymanit se z té beznadějné bídy, která ji obklopovala.

Neděle 28. 9. 2003 NOVA - 17.35 hodin

Zaujme sytá kresba často zprimitivnělých vztahů mezi lidmi, plných lhostejnosti či dokonce zášti, poznáváme, jak mechanicky vykonávaná práce vede k otupění, jak i nejbližším příbuzným chybí soucit, jak se prosazuje prospěchářství. Odpovídá tomu i vizuální ztvárnění, architektonicky i v barevném pojednání záměrně strohé. Kameraman František Uldrich podzimní scenerie ještě zalévá slunečními paprsky, avšak již z nich nesálá žádné teplo; zbaveny přívětivosti připomínají stejně vychladlé nitro tamních obyvatel.

Vláčil s pochopením, ale přitom v sytých konturách postihuje své zdrsnělé i trpící hrdiny, oceníme přesné vykroužení vedlejších figur, včetně svérázného hrobníka, oslovujícího hlavního hrdinu jako pana kolegu: "Všichni vaši pacienti stejně skončí u mně," s oblibou říkává. Snad jedině nesměle naznačený milostný motiv poněkud skřípe ve svém ztvárnění. Ovšem nad vším sebejistě vládne Hrušínský. Dokonale vystihl zachmuřeně rozvážné jednání i chůzi, původně sice předurčené vrozenou srdeční vadou ("dnes se již běžně odstraňuje", říká stejně postiženému chlapci), mezitím povýšené k ústřednímu charakterizačnímu rysu.

Doktor Meluzín je člověk uvážlivý, zdánlivě nepřístupný jakýmkoli emocím, ale přitom nesmírně citlivý a chápavý - Hrušínský zde dospívá k obdivuhodné minimalizaci výrazových prostředků, vystačí s mírně shrbenou postavou, nehnutým obličejem a monotónně ztišenou, ba suchopárnou mluvou, která se však znenadání vytočí k nesmlouvavé naléhavosti, kdy i matný zrak se náhle projasní. Postihuje, jak za zdánlivou Meluzínovou neprůbojností a smířlivostí se tají nesmírné odhodlání prosadit to, co je podle jeho svědomí nejlepší. Hrušínského návrat můžeme tudíž považovat za ohromující, za důkaz mimořádného hereckého umění, naštěstí ještě několikrát v budoucnu zužitkovaného.