Americká podvodnická komedie Chladnokrevně staví na oblíbeném postupu, kdy hrdinové matou nejen své protivníky, ale především i diváky. Do poslední chvíle totiž netušíte, jak vyprávění dopadne, zvláště když celý příběh je koncipován jako vzpomínání zastřeleného protagonisty (komentář mrtvého přitom není nic objevného, zužitkoval jej před půlstoletím v Sunset Boulevardu už Billy Wilder, jak jsme se nedávno mohli přesvědčit při televizním uvedení).

Ale jak od první chvíle tušíte, nakonec (a to doslova) se ukáže být vše jinak, než jak bylo po celou dobu naznačováno - dokonce i v hrozivých prostřizích stále neodbytněji naznačujících neblahou budoucnost. Musím ovšem podotknout, že manipulaci s diváckým očekáváním schází přiměřená obratnost. Náhodné unikání nejhoršímu a náhlé významové přemety totiž přesahují meze uvěřitelnosti. V tomto ohledu dopadly lépe některé pokusy, které jsme mohli spatřit dříve - ať to byli Banditi nebo nedávno Devět královen.

Režisér James Foley zavrhuje pouhé předstírání osudových karambolů: pracuje se smrtí skutečnou i pouze předstíranou s takovým zaujetím, že přestáváme rozlišovat, kdy která nastupuje. Ostatně právě morbidnost patří mezi přední atrakce v příběhu nad míru překombinovaném, a tak zbytečně zbavovaném věrohodnosti. Sehraná skupinka podvodníků s Jakem Vigem (Ed Burns) v čele totiž důvěřivou oběť vmanipuluje do zdánlivě vražedné nehody, takže nebožák je ještě rád, že vyvázne - byť bez peněz.

Jenže jednou padne kosa na kámen: podvedený muž totiž pracuje pro mocného gangsterského bosse (Dustin Hoffman). A ten jedná rychle: jeden z party je záhy nalezen s prostřelenou hlavou. Jake nabídne gangsterovi protislužbu: zařídí grandiozní podfuk, aby dluh splatil. Obětí se má stát navenek počestný bankéř. Situace se začne komplikovat, když po Jakovi začne pátrat neodbytný federální agent (Andy Garcia).

Jake je totiž vylíčen jako charismatický podvodník se smyslem pro spravedlnost: podíl zastřeleného kamaráda si neponechá, ale pošle jej do ústavu, který pečuje o jeho otce. Ed Burns mu vtiskl úsměv mladičkého Kevina Costnera i jeho ztišeně nevzrušivou, drhavě chraplavou mluvu, aniž by přitom dospěl k celistvější modelaci své postavy. Zůstává totiž stejně modelován v jakékoli situaci, jako kdyby vědoucí, sebejistý úsměv měl okamžitě vyřešit jakékoli trable. Naproti tomu Dustin Hoffman zjednává svému bossovi větší dramatický prostor; navzdory zveličované maniakální umíněnosti, poznamenávající jeho chování, si uchovává chlapecky plaché pousmání, jímž doplňuje neústupně sdělované požadavky. Ostatní herci (Andy Garcia, Rachel Weiszová...) předvádějí pouhá klišé.

Ostatně režisér by rád dospěl k duchaplnosti jak verbálního doprovodu, tak postupně splétaných zápletek, avšak do vypravěčství se stále rušivě vkrádá chtěnost narušující rádoby důmyslné motivické opracování. Záhy zjistíme, jak vyumělkované jsou "moderní" postupy, ať se již jedná o několikeré zkratkovité podání dřívějších událostí, o bleskurychle stříhaný sled nenadálých zvratů či hrozivé náznaky blížící se tragédie. Foley zdůrazňuje ironický odstup s velkou dávkou morbidního humoru, výsledkem je však rozpačitý hold pohotovým podvodníkům, kteří nachystali přebujele neprůhledný podraz hlavně na publikum.