39
vychází 15. 9. 2003

Tipy ČRo

Mendelssohnova Meluzína

V únoru roku 1833 byl Felix Mendelssohn-Bartholdy přítomen premiéře pohádkové opery Meluzína Conradina Kreutzera. Odcházel jednak nespokojen s hudbou, zejména s předehrou opery, a jednak s utkvělou myšlenkou napsat pro tak lákavé a zajímavé téma lepší hudbu. Stalo se tak už v listopadu téhož roku a dílo bylo ještě revidováno před jeho vydáním tiskem v roce 1835. Mendelssohn pracoval spíše s celkovým dojmem pohádkového námětu než s podrobným popisem příběhu mořské panny vržené osudem do mesaliance (jak napsal sám skladatel) s rytířem Raimundem. Mendelssohn vepsal do předehry zpracované ve volné sonátové formě dvě kontrastní témata. Absence vlastního autorského vysvětlení tvůrčího záměru zavdalo pak příčinu k pozdějšímu dvojímu výkladu. Témata jsou jednak chápána převážně jako evokace proměnlivých podob moře a jednak, jak prohlásil sám Robert Schumann, jako portréty pyšného rytíře a svůdné mořské panny. Buď jak buď, patří dodnes Meluzína k Mendelssohnovým nejdokonalejším předehrám. Na magický úvod předehry s vlnitými klouzavými arpeggii nad průzračnou harmonií si jistě vzpomněl i sám Richard Wagner, když komponoval preludium ke Zlatu Rýna. Meluzína je úvodním dílem v programu kompaktního disku Telarcu, který je v dnešním Rondu pojednán, dalšími jsou Haydnova symfonie b dur č. 46, a jak mezi hudebníky povědomo, víme, jedná se o číslo Hobokenova katalogu I/46, a Schubertova třetí symfonie D dur v Deutschově katalogu č. 200.

RAFAEL BROM