Do Dánska jsem přijel ve dnech druhého výročí 11 září. Televize v hotelových pokojích mi nabízela jen Bin Ládina a George W. Bushe, Bagdád nebo Jeruzalém, neklid, nejistotu, strach a utrpení dnešního světa. Ale v ulicích Kodaně, v uličkách Faaborgu, Frederikssundu, v nejstarším městě Dánska Ribe, na polních asfaltkách mezi usedlostmi na ostrově Lolland, prostě všude, kam jsem přišel, byla atmosféra klidu a míru v téměř kondenzovaném stavu. Ale stejně mi chvíli trvalo, než jsem se přesvědčil, že není nepatřičné pídit se po odpovědích na otázky, které mě - právě díky té klidné atmosféře - napadaly v rozhovorech s politiky ve Folketingu (v parlamentu) nebo s farmáři (po staročesku se sedláky, což mám radši) pod jejich větrnými elektrárnami nebo u jejich krychlových stohů slámy pečlivě zakrytých obrovskými a prý nekřesťansky drahými fóliemi. Právě ta sláma mě najednou začala zajímat a na ni jsem také zaměřil své otázky. Zejména když mi statkář pan Poulsen, který obdělává 400 ha polí pšenice, ječmene a cukrovky ve třech lidech se dvěma sezónními pomocníky, prozradil, že slámu má pouze a jenom na prodej. Sám ji nepotřebuje. Nemá žádnou živočišnou výrobu. Zato má smlouvu s několika teplárnami. Jednak v blízkém městě Nakskov, jednak a především v Kodani. Kodaň je od jeho farmy vzdálená dvě stovky kilometrů, ale přesto teplárně-elektrárně Energi E2 stojí zato dovážet jeho slámu přes půl Dánska. Byl jsem se pak podívat na Energi E2, abych se přesvědčil, že opravdu "jede" na slámu pana Poulsena. Samotný pohled na ni mi ale vyrazil dech a přivedl mě na jiné myšlenky. Dokážu obdivovat architekturu průmyslových objektů, ale tahle stavba mě na první pohled přímo očarovala. Její stříbřitě šedivý plášť měkkých kontur působil zdálky dojmem záhadného objektu z jiné planety. A tahle věc spalovala slámu z dánských polí! Místo nafty, místo uhlí či koksu. Nikde mraky černého dýmu. A mě napadlo, že jednoduchá krása a čistota tvarů té teplárny a celého areálu, dojem lehkosti hmoty, který přes svou obrovitost vzbuzuje ten zvláštní průmyslový objekt, to všechno že jaksi logicky zapadá do filozofie úcty k životnímu prostředí, kterou jsem si v Dánsku začal uvědomovat. Při troše vnímavosti ji tam člověk musí cítit skoro všude. Třeba i v těch úhledných útvarech, do nichž sedláci-farmáři vrší krychlové balíky slámy v rovinách ostrova Lolland. Musel jsem si tam smutně vzpomenout na stohy u nás v Čechách, rozházené či rozpadlé nebo splihlé a plesnivé, a hlavně jaksi opuštěné, nepotřebné. Zaujalo mě, jak Dánové uměli propojit zemědělství s energetikou. Nemohlo jim přitom jít jen o ekonomickou účelnost. Vždyť v Kodani, v úřadu pro energetiku, jsem pak uslyšel i to, že sláma je vlastně v těch teplárnách-elektrárnách příliš agresivním palivem, že jiné druhy biomasy jsou vhodnější. Ale to mě nezviklalo v přesvědčení, že tenhle výrobní řetězec spojující statek pana Poulsena na pobřeží ostrova Lolland s teplem domácností v Kodani a v celé východní polovině Dánska (zásobované energií a teplem z kodaňské Energi E2) je cosi příkladného. Stejně jako větrná elektrárna téhož pana Poulsena. Někdo může říci, že krajina "zdobená" líně se otáčejícími lopatkami novodobých větrných mlýnů je krajina zhyzděná, poškozená. Ale mě ušlechtile štíhlé věže větrných elektráren vadí nakonec míň než krajina zadrátovaná elektrickým vedením. Od věže pana Poulsena, která by elektřinou mohla zásobovat 25O domácností, žádné dráty nevedou. A vůbec: sloupy elektrického vedení hyzdí dánskou krajinu mnohem menší měrou než jinde. Toho jsem si všiml hlavně díky kameramanovi. Kameraman mi pomáhá "vidět" všude, kde se octnu. (Že jsem všude, kam přijdu, součástí televizního štábu, to snad ani nemusím říkat.) A v Dánsku kolega kameraman prohodil, že je to pohoda, když mu ty nejhezčí záběry nekazí dráty a sloupy elektrického vedení. Ale k věci: pan Poulsen svou elektřinou žádných 250 domácností nezásobuje. Ani svou vlastní domácnost a statek ne. Elektřinu prodává elektrárenské společnosti. Větrná elektrárna ho stála jeden milion dánských korun. Ale už mu vydělala dva miliony. Když jsem se ptal, zda si ji pořídil kvůli tomu výnosu, dostal jsem negativní odpověď. Neměl to prý zapotřebí. Prostě se jen stejně jako mnoho dalších Dánů nadchl pro myšlenku "čisté" energetiky. Tak trochu jsem zapochyboval o tom, že mi říká pravdu. Když ale člověk vidí ty perfektně úhledné dánské stohy nebo dlouhé "roury" z balíků slámy pokryté fólií, nakonec uvěří, že milion, který elektrárna pana Poulsena zatím vydělala, nebyl hlavní zisk, který si tento dánský sedlák stavbou svého "větrného mlýna" dopřál. Jeho "zisk" opravdu může spočívat v něčem docela jiném než v částce na bankovním kontu. Dánsko je malá země a její obyvatelé si možná už uvědomují, že hodnota spočívající v její přívětivosti - ano, to je to nejvhodnější slovo pro dánskou krajinu - by mohla brzo devalvovat, kdyby jí nebránili. A bránit ji mohou ohleduplností při rozvíjení moderních ekonomických aktivit. Jinými slovy, Dánové brání hodnotu své země tím, že se snaží byznys oprostit od ničivé dravosti, která ho charakterizuje jinde na světě. Dánsko je vlastně zajímavou a krásnou zemí právě proto, že Dánové uměli dynamiku byznysu uvést do souladu s hodnotami, které se sice nevyjadřují penězi, ale přesto stále víc určují kvalitu lidského života v zemích vyspělé civilizace.