Slety sokolstva vždy patřily "...k oněm národním slavnostem, které přispívaly k posílení sebedůvěry národa nejmohutněji. Slety jsou souhrnem všech sil hmotných i duševních, skrývajících se ve velikém a rozvětveném spolkovém ústrojí sokolském, a nejen to: slety znamenají zároveň nejvyšší napětí těchto sil..." (A. Otčenášek: "Poslání sletů", 1926).

V roce 1882 se prvního sokolského sletu účastnilo pouhých 720 mužů-cvičenců. Druhý slet se konal o necelých deset let později v době, kdy v Praze probíhala velká Jubilejní výstava, jejímž účelem bylo posílení sebedůvěry Čechů pro změnu na poli hospodářském, a účastnilo se ho již 2 400 cvičenců. Ti nastoupili v přiléhavých trikotových spodkách jakožto novince prosazené americkými sokoly.

Hudbu ke všem všesokolským sletům, kterou zachytily drážky šelakových gramodesek, skládali dva pilní komponisté: do roku 1920 Karel Pospíšil (1867-1929), poté až do roku 1948 Karel Matějovec (1889-1963). Jako doprovod ku cvičení sokolů byly požity gramodesky poprvé v roce 1907 - pátého sletu se onoho roku účastnilo téměř 13 tisíc cvičenců a natočením hudby pro tento i následující slet (konaný v roce 1912) pověřilo tehdejší vedení České obce sokolské firmu The Gramophone Company Ltd. O prodejnosti těchto gramodesek lze ovšem dost pochybovat, neboť nahrávky určené pro V. slet nabízel katalog firmy GC ještě v roce 1911, zatímco gramodesky s hudbou k prostným cvičením VI. sletu všesokolského - vyšly též na etiketách Praga a Zonophone - nabízel katalog firmy GC dokonce ještě dlouho po roce 1918.

Je zajímavou skutečností, že ačkoliv v době před první světovou válkou byla bezkonkurenčně nejpopulárnějším orchestrálním tělesem v českých zemích Kolínská hudba sokolská kapelníka Františka Kmocha, nedostalo se výsady nahrávat gramodesky pro oba tyto všesokolské slety kapele kolínské, nýbrž pražské Hudbě sokola žižkovského řízené kapelníkem Arnoštem Hermannem (jinak též rekordmanem v celkovém počtu natočených gramodesek).

Další všesokolský slet se konal v roce 1920 v již veskrze republikánské atmosféře, ovšem vzhledem ke skutečnosti, že v té době se u nás žádné gramodesky nenatáčely, musela se sokolská cvičení obejít bez nahrávky vstupního pochodu V nový život komponovaného zvláště pro tuto příležitost Josefem Sukem.

Pro následující VIII. slet, který v roce 1926 probíhal za účasti hlavy státu na novém strahovském stadionu (prostných cvičení se na jeho ploše tehdy účastnilo 15 000 cvičenců), natočil sérii tří gramodesek s hudbou Karla Matějovce neznámý německý dechový orchestr na etiketu Vox. Tyto desky se prodávaly ve vkusném albu vyzdobeném znakem ČOS za cenu zvýšenou o 1,35 Kč za kus ve prospěch sokolstva. Byly to vůbec první pro Československo určené snímky na gramodeskách této značky, jejíž existence skončila již v roce 1929.

Pořízením nahrávek hudby k IX. sletu, konanému u příležitosti stých narozenin zakladatele sokolského hnutí dr. Miroslava Tyrše, pověřila v roce 1932 ČOS začínající domácí gramofonovou firmu Esta. Deník Lidové noviny přinesl při této příležitosti úsměvný článek provázený karikaturami kreslíře Ondřeje Sekory a popisující peripetie spojené s nahráváním gramodesek se sletovými skladbami. Ocitujme z něj část věnovanou nahrávání skladby pro cvičení nejmenších: "K tomu je potřebí hudby, mluveného slova, dětských hlasů a jiných kouzel i s kiksnutím trumpety a syčením páry, které v nedostatku jiného zaměstnání provádí do přijímače pan kapelník Milinovský, jehož zdatná kapela tu účinkuje. Smýkají vámi od mikrofonu k mikrofonu - jeden má přes sebe bílé plátno, jakoby se styděl - druhý je odkrytý až neslušně. "Pozor na sykavky!" radí se vám přátelsky: "Ne tak nahlas," říká jeden, "Prosím vás, hlasitěji," šeptá pan inženýr. A teď tedy doopravdy! Zvonek, modré světlo, hrobové ticho, pak červené. Hraje se, mluví se, děti recitují - konec. Hrome, přetáhli jsme o čtyři vteřiny, konec není na desce. Tak zase znova! Pan ředitel (firmy Esta) Hájek se usmívá - někdy ve středu, ve čtvrtek budou hotovy první nahrávky."

Na ohlasu sokolských sletů se ve stejném roce pokusila přiživit také gramofonová firma Parlophon natočením celé řady sokolských pochodů, národních písní a vlasteneckých popěvků v podání německých dechových kapel (na nahrávce vlastního pochodu Sokolové - sokolíci dokonce zpívá sám jeho skladatel Eduard Ingriš!), ale například i Tamburašského sboru Sokola Praha I.

Znělku X. všesokolského sletu, který se v roce 1938 konal již ve stínu ohrožení republiky, natočila na gramodesky značky Ultraphon Dechová hudba 5. pěšího pluku vedená kapelníkem Václavem Thierem. Několik buditelských pochodů Fr. Kmocha, J. Fučíka a E. Štolce (Za heslem Tyršovým, Za svobodu vlasti, Jdou sokolské šiky) pro tuto příležitost natočil také Trubačský sbor Sokola Bubeneč. Další gramofonová firma Esta nahrála v působivém podání herce a recitátora Bedřicha Karena pod názvem Budovat a bránit pásmo citátů z projevů a článků M. Tyrše a do kategorie nazvané "Ve znamení X. všesokolského sletu" zařadila mj. slovenské písně a národní tance v podání Dechové hudby svazu "Stráže svobody" a Hudby pěš. pl. 28 "Tyrše a Fügnera".

Další všesokolský slet se konal až po skončení druhé světové války, v létě roku 1948. Gramofonová firma Ultraphon připravila s předstihem půl roku pro tuto příležitost řadu gramodesek se zvláštní etiketou, které natočila Hudba hradní stráže pod vedením dirigenta Jana Uhlíře. Kromě hudby k jednotlivým cvičením vydal Ultraphon na svých gramodeskách ještě řadu dalších námětových skladeb - jmenujme například pochody S ohněm v srdci, Sokolským krokem, Sokol, sokolík nebo Vzdejme čest.

Tento na dlouhou dobu poslední všesokolský slet se také stal posledním veřejným a manifestačním vyjádřením politické podpory českého sokolstva tehdejšímu prezidentu republiky Dr. Edvardu Benešovi, přítomnému v hledišti strahovského stadionu.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz