Valašský orchestr lidových nástrojů (VOLN) patří na Vsetínsku k nejmladším hudebním seskupením. Podobně jako cimbálové muziky z regionu Valašsko se věnuje převážně lidové písni z této horské oblasti. Velký počet jeho instrumentalistů (v současné době okolo dvaceti) orchestru umožňuje zpracovávat i technicky náročnější aranžmá lidových písní. Při výběru skladeb se VOLN neomezuje jen na "domácí" prostředí, repertoár orchestru zahrnuje i méně vyhledávané písně ze Slovenska, Maďarska, Rumunska, Makedonie, Ukrajiny či Bulharska. Působivé jsou zejména Rumunské tance pro klarinet a orchestr maďarského skladatele Bély Bartóka. Za krátkou dobu své existence proslul soubor zejména netradičním scénickým pojetím koncertů, které mají blízko k divadelnímu představení (především hra se světly). V programu se vyskytují "live motivy", jednotlivé písňové bloky propojuje recitace v podání stále populárnějšího vsetínského hudebníka Františka Segrada. Nově prezentované CD, které VOLN natočil v letech 2002-2003 ve studiu Českého rozhlasu Ostrava, zahrnuje program, kterým orchestr před dvěma lety zahájil svoji činnost.

Skupina Černý mosty nabízí jednoduše řečeno blues-rock, mnohdy velmi tvrdý, neustále rozjetý jak nákladní vlak, který ale nebrázdí americké prérie, nýbrž houká kolem českého Tábora - základní kámen podoby klasického blues totiž obaluje elán českého alternativního rocku. Všechny písně jsou autorské a klobouk je třeba před jejich autory smeknouti velice hluboko. Černý mosty charakterizují vedle obrovské energie a svižného rytmu skladeb i klávesy a la Doors, je tu plnozvučná elektrická kytara vykreslující zkušená sóla, o standardně rozjetých bicích a stylovém, ve sboru sladěném zpěvu ani nemluvě. Blues a obecně dozvuk tradice 60. a 70. let vystihují všechny písně: úvodní Bourbon Street zasvěcuje posluchače do specifika Černých mostů nádhernými sólovými nářezy, objevuje se zde motiv z Vlasů, refrén jaký by vyšvihl sám Mišík. Jeho vliv zazní i v titulní skladbě Černý koření, svižném čechoamerickém blues. Americké vzory nejen bluesové podmanily další písně: Vetešník opět připomene Doors, Pussy Cat a Bluesbar zručně napodobily americké šlágry, ale také Rolling Stones (nejen díky kvílivé harmonice v Bluesbaru, ale i jaggerovskému vokálu v Pussy Cat, kde ale vše navíc obestírá Hendrixův duch). Předlouhé Tobacco Road je celkově doorovské, základní rif vychází z temnoty Black Sabbath, bonusová část vyvolává vzpomínky na woodstockovské Voodoo Child Jimiho Hendrixe. Nejklidnějšími písněmi jsou Whisky z černých slunečnic a závěrečná, plně akustická Blues pro pár slečen, blues skutečně čisté jak alabastr.