Židovské myšlení je velmi dialektické a dialektika je příznačná také pro legendu o Golemovi, vysvětluje své zaujetí pro známou pražskou pověst izraelský režisér Amos Gitai. Na letošním karlovarském festivalu představil svou proslavenou filmovou trilogii Zrození Golema, Golem: Duch vyhnanství a Golem: Zkamenělá zahrada. Dosud vytvořil téměř dvě desítky hraných snímků a řadu dokumentů; převážně se věnuje otázkám identity židovského národa, jeho dějinám i sociálním vztahům. Zdrojem inspirace pro golemovskou trilogii mu byl nejen původní příběh, ale i jiné staré texty - Kniha Rút a Kniha Daniel. Režisér ve své trilogii (říká jí "zápisník") z golemovské legendy sice vychází, jeho sdělení je však současné a aktuální.

Co vás na legendě o Golemovi zaujalo?
Že jejím prostřednictvím lze vyjádřit dilemata a rozpory lidstva; legenda má několik důležitých myšlenkových vrstev: přetváření neživé hmoty v živou; rizika vytvoření umělé bytosti- homunkula či technologií, které si člověk vytváří na svou obranu, ale které se mohou proměnit v ničivou destruktivní sílu a obrátit se proti němu. Vycházel jsem z Meyrinkova textu, ten je u nás nejznámější. V onom příběhu ze 17. století jde rabín k řece a pomocí kabalistických symbolů uplácá z hlíny bytost, která má chránit Židovské město. Ale nakonec z toho vznikne jen destrukce, ničení. Ti, kdo věděli, že se původní děj odehrává v Praze, se ptali: "Pojedeš natáčet do Prahy?" Odpovídal jsem záporně. Pražskou legendu totiž každý zná, je v kolektivní paměti, proto jsem se rozhodl jsem pro jiná místa - Paříž, Rusko, poušť, Tel Aviv.

Ve snímku Golem: Duch vyhnanství kladete otázku, zda k zachování a obraně národa stačí vytvořit stát, a nepřímo kritizujete nacionalismus.
Víte dobře, že od doby, kdy před dvěma tisíci lety zničili Římané Jeruzalém, Židé neustále trpěli, byli pronásledováni a zabíjeni. Proto už padesát let před Hitlerem si uvědomili, že by měli jednat racionálně. Nikoliv pouze meditovat o náboženství, ale pro svou obranu usilovat o vlastní stát; Židé si tedy vytvořili stát, aby už nebyli poddanými, chtěli sami určovat svůj osud. Dnes tedy už svůj stát mají, ale - dle zákonů dialektiky, které jsou židovskému myšlení vlastní - si musí klást další otázky a řešit nová dilemata. Především: kde je mez moci. K tomu už nestačí pouze mít stát.

Děj jednoho dílu trilogie, Golem: Ztracená zahrada, jste zasadil do Ruska. Proč?
Myslím, že někdejší Sovětský svaz byl také takový Golem. Lidé si tam vytvořili stát, jehož záměry byly původně dobré, ale pak to všechno přerostlo v obrovskou totalitní obludu, která zahubila mnoho lidí a také ty, kteří ji vytvořili.

Ve vašich filmech jsou časté odkazy a symboly připomínající staré židovské texty, biblické i nebiblické. Budete se k bibli vracet i v příštích filmech?
Starý zákon je velmi silná kniha, nikoli náhodou zasáhla dvě třetiny lidí naší planety. V době, kdy lidé neměli k dispozici žádnou technologii, jen mozek a odvahu, aby se postavili síle, vždycky tato kniha platila a posilovala. Určitě se k ní budu dále vracet, byť souvislosti a významy, ve kterých ji připomenu, nebudou náboženské.