41
vychází 29. 9. 2003

Tipy ČRo

O zrnatém, neboli granátovém jablku

Toto rozkošné a spanilé ovoce neroste toliko v horkých krajích jako i u nás zde v Praze a v Čechách a v zahradě jeho milosti císařské roste, ale to se stává skrze zvláštní pilnost a opatrování, nebo v zimě musejí nad stromy boudy vystavěti. Pěkně kvete v zahradách, ale zřídka ovoce dozrává. Není tak podařilé jako v přespolních krajinách. Nese tam okrouhlá jablka kůry načervenalé, uvnitř žluté, kteráž mnohými červenými, hranatými, vodnatými, tvrdými zrny, usazenými mezi nějakými žlutými přihrádkami, obdařena jsou. Tento strom snadně se ujímá a roste i z zelených větviček do zemi vsazených, dočítali se naši předkové v Mathioliho Herbáři. Granátová jablka k nám byla bezesporu dovážena a předkládána jako lahůdka při hostinách, vypráví v Meteoru ing. Karel Smrček. Z jejich štávy, kůry i jader připravovali apotékáři přípravky proti nejrůznějším nemocem. O tom, že by se citrony a pomeranče pojídaly při hostinách, není v Mathioliho knize žádná konkrétní zmínka. Zato se tam podrobně píše, jak je nakládat do cukru, celé nebo jenom kůru, jak připravovat sladkou šťávu a nápoje. Toto poněkud nesouhlasí s poznámkou, že syrové jsou "nezáživné". Pokud jde o banány, tak se k nám patrně nevozily. V Herbáři spatříme i obrázek, který dnešní čtenář identifikuje jako kokosový ořech. Pro Mathioliho to byl indiánský aneb mořský ořech. Ten ořech v apatékách obyčejný a známý, jest ovoce jednoho stromu podobenství palmy. Ořech ten velmi veliký na stromu visí jako zralý meloun, mající na sobě jakousi kůru velikou a tvrdou. Uvnitř leží jádro veliké jako husí vejce, samo v sobě prázdné, pobělavé, tuhé, tučné, chuti sladké jako máslo, uvnitř s jakousi vodnatostí. O užívání kokosu se mluví jen ve sporých poznámkách. Jádro drcené se skořicí bylo doporučováno vyzáblým ženám, jimž mělo pomáhat ke ztloustnutí.

(bi)