41
vychází 29. 9. 2003

Tipy ČRo

Sobotní podvečer s českými mistry

Ve středečním večerním Koncertu, který probíhá v rámci Akademie, nám Ilja Hurník představí méně hranou obrovitou Podzimní symfonii Vítězslava Nováka. I pravidelný sobotní Symfonický koncert nám chce připomenout, že díky pozornosti širokému světovému dění mnohdy nedoceňujeme bohatou nabídku, jež nám připravili naši domácí autoři. Pravda, nepůjde o skladby celovečerního rozsahu, nicméně každé ze tří uvedených děl je čímsi zajímavým. Co se týče popularity, vysoko nad nimi vede Dvořákova Serenáda d moll. Je psána pouze pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas a svým charakterem skutečně přináší živý a invenčně bohatý obraz muzicírování pod širým nebem. Formou a charakterem navazuje sice na někdejší mistry klasicismu, ve své podstatě je však ušlechtilou poctou českým muzikantům. Hrává se v komorním - a jak se dnes přesvědčíme - i v orchestrálním obsazení. Od Smetanova Pražského karnevalu by leckdo mohl očekávat podobný výbuch a orchestrální ohňostroj, jakým září Karneval - předehra Antonína Dvořáka. Zde je tomu však naprosto jinak, byť se jedná o dílo starší! Jednak jde o torzo, neukončený tvar, který měl být vícevětý. Tuto skutečnost si leckdo při hodnocení partitury neuvědomuje. Má naprosto novou, na svou dobu nevídanou a následovníky - modernisty obdivovanou mluvu. Ona neobvyklost však často svádí i k soudům o Smetanově nemocné mysli. Dílo nezbytně potřebuje tvůrčí přístup dirigenta (v tomto směru mu nesmírně pomohl Václav Talich). Zdeněk Fibich byl vedle Antonína Dvořáka největším českým symfonikem devatenáctého století. Ani jeho tři symfonie se však netěší takové pozornosti, jakou by si zasloužily.

BOHUSLAV VÍTEK