Gramodesky německé exportní etikety Imperial s jazzovým repertoárem vedly v Československu všechny větší odborné závody hudební - v Praze to byla například firma Richard Fuchs se sídlem ve Stýblově pasáži, v Hradci Králové zase obchodní dům Leo Taussig (ohromný výběr gramofonových desek nejpřednějších značek). Pro zákazníky těchto a dalších obchodníků vydala gramofonová firma Ultraphon (v jejímž závodě v pražských Holešovičkách se tyto gramodesky v letech 1936-38 lisovaly) obsáhlý katalog, který se pokoušel nabízené snímky přiblížit potenciálním zájemcům jejich stručnou charakterizací. Pokračujme tedy na stránce, kde jsme skončili minulý týden - v abecedním řazení jednotlivých souborů jsme došli k písmenu J.

Taft Jordan and his Orchestra: "Tento orchestr je s výjimkou bílého Mintze (klarinet) a Sillowaye (trombón) kombinací nejlepších hráčů neyorského černého nebe - Harlemu. Všechny snímky vznikly společnou improvizací." Na etiketu Imperial byly zařazeny nahrávky z roku 1935: Devil in the Moon, If the Moon turns green, Louisiana Fairy Tale, Night Wind.

Dick McDonough and his Orchestra: "Tento soubor je zvláštní kombinací, sestavenou pouze k nahrávání desek. Kytarista McDonough vyniká zejména ve snímku Way down, který též upoutá znalce krásným trubkovým sólem Bunny Berigana, jenž se dnes stává jedním z nejvyhledávanějších hot-jazzových bělošských hráčů na trubku." Prezentované snímky Between the Devil and deep blue Sea, Dear old Southland a Way down in New Orleans byly natočeny v New Yorku v roce 1936.

Sid Phillips and his Rhythm: "Malý komorní jazzový soubor neobyčejného swingu a jemného stylu. Swing music hudebních požitkářů." V podání tohoto anglického souboru si hudební požitkáři mohli poslechnout komorní verze melodií Sweet Sue, Eeny Meeny, My sweetie went away a Woe! Is me.

Don Redman and his orchestra: "Redmanův soubor je proslulý svojí přesností a vyrovnaností. Tyto vlastnosti nalézáme i na těchto snímcích, které sice náleží již spíše do kategorie taneční hudby, ale které je přesto nutno vzhledem k dokonalé souhře orchestru a vzhledem k vynikajícím výkonům některých hráčů zařaditi mezi snímky Swing music." Prezentováno bylo pět relativně nových snímků natočených v polovině roku 1936, mj. skladby Lazy Weather a Too bad s vokálem pana kapelníka.

Luis Russel and his Orchestra: "Russellův soubor je jedním z nejrytmičtějších a nejoriginálnějších černošských orchestrů Ameriky. Je prudký a živý. Má švih a tempo, strhující přesvědčivou sílu a mohutnou vitalitu. Je to radostný soubor, tvořící radostnou hudbu, překypující jedinečným černošským swingem." V podání tohoto souboru byly prezentovány skladby At the Darktown Strutters Ball, Ghost of the Freaks, Hokus Pokus, My blue Heaven, Old Man River a Primitive, natočené v New Yorku v roce 1934.

Kromě výše uvedených souborů, které měly zastupovat čistě jazzovou hudbu, vycházely v řadě gramodesek z etiketou Imperial také snímky moderní taneční hudby, uváděné v katalogu následující sugestivní upoutávkou: "London, New York, Paříž... Miliony světel zářící Broadway... Picadilly... Metropole moderního života... světová střediska, z nichž přicházejí nejnovější filmy, divadelní hry, revue... A nejnovější melodie, hrané nejlepšími orchestry světa. Naslouchejte písním, jimž tleská celý svět. Černé kotouče našich desek vykouzlí vám doma původní hudbu moderního světa. Nejnáročnější a nejzhýčkanější obecenstvo přijalo ji s nadšením. Jsme přesvědčeni, že okouzlí i vás." V dalším textu pak byly charakterizovány - z dnešního pohledu často dost kuriózním způsobem - některé skladby a orchestry z oblasti taneční hudby. Opět uveďme několik ukázek v doslovném znění: "Slyšeli jste snad o novém králi jazzu - geniálním skladateli Raymondu Scottovi? A o jeho surrealistické hudbě? Jeho díla jsou originální ukázkou ultramoderních amerických směrů. Je to nejzajímavější a nepozoruhodnější umělecký čin letošní sezóny. Zde dvě z jeho nejúspěšnějších skladeb: Twilingt in Turkey a Toy Trumpet." Obě tyto skladby nahrál Billy Cotton and his Band.

"Chcete slyšet havajské kytary, použité moderním americkým způsobem? Líbivé melodie zpracované rytmicky zajímavě a přesně? A k tomu píseň, evokující americký západ s jeho cowboyi a zasněnými ranchi? Prosím: Swing is in the Air (Roy Smeck and his Hawaiian Serenaders) a On a little dream Ranch (Jay Wilbur and his Band). Anebo jiné svižné taneční melodie, hrané v bezvadném rytmu, barvitě provedené nejlepšími soubory Anglie a USA? Prosím, vyberte si podle vlastního vkusu."

Kromě melodií z populárních amerických filmů nabízel katalog gramodesek značky Imperial v oddíle "Jazzové nástroje" též nahrávky "slavného varhaníka z Blackpoolu" Reginalda Dixona (mj. Bugle Call Rag, Somebody stole my Gal či The Storm) a výběr z Gershwinových a Ellingtonových skladeb zahraných na foukací harmoniku Larry Adlerem. Ze zpěváků a zpěvaček pak byli zvlášť uvedeni The Original Hosier Hot Shots, The Three Ginx, Gracie Fields, Elisabeth Welch a Ruth Etting (rozhlasový miláček Ameriky).

Exportní etiketa Imperial u nás přestala být v této podobě lisována koncem roku 1938. Nahradila ji z Německa dovážená etiketa stejného znění v poněkud odlišné úpravě, na které byl až do roku 1941 lisován repertoár v podstatě navazující na předválečný. Brzy na ní ale místo nahrávek angloamerického jazzu začaly vycházet podstatně učesanější snímky německých tanečních orchestrů Williho Berkinga, Heinze Munsonia či Cornyho Ostermanna, ale také již i například skladby Norberta Schultze (mj. autora proslulé písně Lily Marlén) s názvy jako Panzer rollen in Afrika vor! či Vorwärts nach Osten! v podání vojenských kapel - jazz západního stylu měl v Německu v té době už problémy.

Gramodesky se zlatou etiketou Imperial přestaly vycházet v roce 1944. Po skončení války byly v Německu některé snímky s předválečným programem lisovány až do roku 1953 na stejnojmenné etiketě bílé barvy.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz