Pondělí 20. 10. 2003 ČT 1 - 23.45 hodin

Protagonisté na tehdejší práci dodnes rádi vzpomínají. Tak třeba Iva Janžurová: "Po seriálu Eliška a její rod to pro mne byla další příjemná spolupráce s Jaroslavem Dietlem. Ta role byla krásná, i když byla napsána pro dívku o deset let mladší, než jsem tenkrát byla já." Autoři díla také hledali mladší herečku, dokonce přišli za Ivou Janžurovou s tím, jestli nějakou nezná. "Neznala jsem a nechala je hledat dál. Nakonec přišli na to, že mi dají brýle a udělají copy, a tu roli jsem dostala," vzpomíná Janžurová.

Práce na Písni pro Rudolfa III. se jasně vybavuje i Waldemaru Matuškovi: "Mohl jsem tady spojit zpěv s herectvím." Matuškovi vyhovoval i způsob práce na cyklu. Jeho autoři vždy napsali jednu část, ta se natočila a pak teprve pracovali na scénáři dílu dalšího. "To se mi právě líbí - mám rád práci, která má nápady a "vodsejpá". Člověk pak není tak unaven," říká k tomu zpěvák a připojuje i jednu "veselou historku z natáčení". Pracovalo se tenkrát na vánočním dílu, konkrétně na scéně, ve které Matuška jako Josef veze pod Řípem a po Karlově mostě na oslíku Marii s malým Ježíškem. "Tenkrát jsme dostali strašně vynadáno! Když jsme šli kolem nějaké úplně neznámé paní, pustila se do nás, že si z toho děláme srandu. Vůbec to nepochopila."

Ráznou tečku za seriálem Píseň pro Rudolfa III. udělala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Protagonisté ještě stihli natočit pár aktuálních záběrů, Iva Janžurová si třeba vybavuje obraz, který Dietl narychlo napsal: "S Jiřím Hrzánem a Martou Kubišovou jsme ho natáčeli doslova mezi sovětskými tanky. Jeli jsme v autě v takové té známé zatáčce na Klárov." Tyto záběry už ovšem odvysílány nebyly. Vpád "spřátelených vojsk" a následné události ostatně mnoha protagonistům cyklu významně změnily profesní i životní osudy.

Úterý 21. 10. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Středa 22. 10. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Režie Stephen Herek. Hrají Eddie Murphy, Jeff Goldblum, Kelly Preston, Robert Loggia, Eric McCormack , Kim Staunton a další.

Čtvrtek 23. 10. 2003 ČT 2 - 18.10 hodin

Willemstad leží na ostrově Curacao a ten patří k Nizozemským Antilám. Je to kus Holandska v Karibiku, kousek Amsterodamu ve Střední Americe. A aby to bylo ještě trochu zamotanější, Willemstad vlastně postavili holandští Židé. Ještě v roce 1651, kdy sem přišli první z nich, tady nebylo vůbec nic. Dnes je zde nádherné městečko se skvostnou synagogou. Je to nejstarší synagoga v Novém světě, která se dodnes používá. A to není zdaleka jediná architektonická a kulturní pozoruhodnost tohoto zvláštního místa.

Pátek 24. 10. 2003 NOVA - 23.25 hodin

Režie John McTiernan. Hrají Antonio Banderas, Vladimir Kulich, Dennis Storhři, Daniel Southern, Neil Maffin, John DeSantis, Omar Sharif a další.

Sobota 25. 10. 2003 ČT 1 - 21.10 hodin

Neděle 26. 10. 2003 PRIMA - 23.50 hodin

Mezi snímky s uměleckou pověstí sice vynikající, avšak s omezeným diváckým potenciálem patří také Gepard, který před čtyřmi desetiletími natočil Luchino Visconti. Tento velikán nejen italské kinematografie se důsledně zabýval rozkladem stávajících hodnot, kdy ty dosavadní, již zvetšelé a doslouživší, nahrazuje nové mocenské i hospodářské uspořádání, pokaždé dravější a bezohlednější. A není příliš důležité časové zakotvení. Není důležité, zda se jedná o přítomnost (přestěhování chudé rodiny z italského jihu na bohatší sever v dramatu Rocco a jeho bratři) nebo minulost (nástup nacismu v Soumraku bohů). Visconti toto dění nahlíží bez toho, aby se dojímal "starými zlatými časy", i když určitý smutek vypozorovat můžeme.

Do historie se obrací rovněž v Gepardovi, natočeném podle románu Giuseppa T. di Lampedusy. Je zasazen do druhé půle 19. století, období postupného sjednocování rozdrobené Itálie pod praporem Garibadiho, kdy aristokracie pozbývá své výsady, neschopna konkurovat podnikavějšímu měšťanstvu. Visconti zde zachycuje soumrak hrdého šlechtického stavu (ostatně i vznešený, starobylý rod Viscontiů se dočkal téhož osudu).

Hlavním hrdinou je kníže Salina (americký herec Burt Lancaster skvěle postihl jeho noblesu v nesmlouvavé, mnohdy ironické mluvě, v gestech i sebejisté chůzi s rukama za zády). Režisér v něm vidí muže s osudem vyrovnaného, jenž si uvědomuje nezvratnost nastupujících změn, s nimiž by se rád vypořádal se ctí. Salina ví, že prostředí, které reprezentuje, si žádný soucit nezaslouží, že i jeho obklopuje rodina upjatá, zkostnatělá a zapšklá. S hořkostí v hlase se přirovnává ke gepardovi, na jehož místo se derou pouhé hyeny.

Ty naopak zosobňuje Salinův synovec Tancredi (Alain Delon), člověk úlisný, přizpůsobivý a vypočítavý, pro něhož jsou morálka a zásady prázdnými frázemi. Triumfem nových pořádků se stává velkolepý ples, dovršený chystaným Tancrediho sňatkem s vyzývavou Angelikou (Claudia Cardinalová), dcerou rychlokvašného zbohatlíka. Uprostřed veselí, pokryteckého i hamižného, jediný Salina, náhle unavený, skleslý, avšak duchovně nezlomen, v ústraní medituje o smrti...

Stále fascinuje Viscontiho obratnost, s jakou je vystiženo honosné aristokratické prostředí - přepychově vybavené komnaty oblepené rozměrnými obrazy, koberce a tapiserie, jídelní soupravy, vybrané chování. Jenže pro režiséra to není nic senzačního ani exotického, je to životní styl, jehož poslední záchvěvy mohl ještě sám poznat.