V Ágře, průmyslovém městě ležícím 204 kilometrů jižně od Dillí, je k vidění největší atrakce Indie a jeden z divů světa - prý nejvýstřednější mauzoleum, jaké kdo postavil z lásky: Tádžmahal. Moje vzpomínka na první návštěvu Ágry je otřesná - chaotické, mimořádně špinavé město. Řeka, svatá Jamuna, se podobala stoce a z pevnosti, kde kdysi úpěl uvězněný mughalský císař Šáhdžahán, nebylo pro smog na Tádžmahal vidět. Ve své době císař určitě Tádž viděl dobře, proto památník nechal postavit tam, kde stojí - na dohled, v ohybu řeky.

Šáhdžahán byl mughalský panovník, vládl v letech 1627-1658. Jeho otcem byl Džahángir, který se přátelil s hinduistickým vládcem ve městě Órčha. Císař byl posedlý stavební vášní a Indie mu vděčí za řadu památek, také za Červenou pevnost v Dillí. Vrcholem je ale Tádž, pocta druhé šáhově manželce Mumtáz, která zemřela při porodu. Prý ji tak miloval, že mu za jedinou noc po její smrti zbělely vlasy. Tádž je vznešená a nádherná stavba z bílého, někdy až průsvitného mramoru, ozdobená obrovskými kupolemi, bočními minarety a nesčetnými intarziemi z polodrahokamů. Ty se v Ágře, byť v pokleslé podobě, vyrábějí dodnes. Mauzoleum prý budovalo dvacet tisíc lidí po dobu dvaadvaceti let. Hlavním architektem měl být Peršan z města Šírázu, na intarzie přizvali odborníky z Evropy. Některým zvlášť šikovným dělníkům prý po dokončení usekli ruce, nebo alespoň palce, aby je nenapadlo postavit další tak dokonalou věc. Mramorový skvost je zasazen do krásné symetrické zahrady, protkané třpytivými vodními cestami. K vznešenému dojmu přispívají vstupní brány a také poloha na břehu řeky Jamuny. Šáhdžahán chtěl mít mauzoleum stále na očích. Přání mu s nečekanou důkladností splnil vlastní syn a nástupce Aurangzéb. Nepohodlného tatínka uvěznil v nedaleké pevnosti. Aurangzéb byl tvrdý panovník. Uvěznil otce, bojoval se svými bratry a na hinduisty uvalil velké daně. Byl netolerantní a lidé ho neměli rádi, což také urychlilo úpadek velké mughalské říše. Kromě Tádžmahalu a pevnosti se v Ágře a jejím okolí dodnes nachází mnoho dalších památek, mezi nimi někdejší metropole mughalské říše - mrtvé, ale výborně zachovalé město Fatehpur Sikrí. Mughalové je postavili se vší okázalostí, po čase však zjistili, že zde není voda. Tádžmahal je muslimská stavba, Ágra bývala kdysi čistě muslimské město. Dnes tu stoupenci Alláha tvoří asi jedenáct procent, což je skoro celoindický průměr. Sláva místa vyvanula. Výstavný muslimský hřbitov vedle Tádže nahradilo hinduistické krematorium. Na břehu špinavé Jamuny si sádhuové zřídili lázně. Oplácaný chlapík v bederní roušce šafránové barvy střídavě pospává a pokuřuje trávu. "Co tady děláte " ptám se. "Studuji Jamunu," odpovídá. "Jsem boží student, mám zaměstnání na celý život. Doputoval jsem až k svaté Jamuně." Na otázku, zda se v řece koupe, odpovídá, že ano. Zdechliny mu nevadí, voda Jamuny je tak svatá, že očistí všechno. Tvrzení podpoří činem a vleze tam. Má odvahu. Dokonce i mrtvé, kteří jsou u řeky spalováni, omývají pozůstalí doma. Přes řeku se díváme na Tádž zaplavený Indy, kteří za vstup nemusí platit tolik co my.