Jak se Blažej od první řady seriálu změnil?
V první řadě o dvacet let fyziologicky zestárl, ostatně jako všichni, kteří dosud žijeme. Je to postava zklidněná. Nemyslím, že by prožíval nějakou idylu, ale má už něco za sebou a do jisté míry platí účty za své předešlé činy, za předešlé události. Prožívá prostě další kapitolu svého života.

Možná je v nové řadě Blažej bližší i divákům.
Určitě. Ze dvou manželství má tři děti a žije rodinný život, dochází k nejrůznějším setkáváním. Nese to v sobě tedy zajímavé motivy, které lidi znají ze života a jsou jim blízké.

Blažej je klíčovou postavou druhé řady.
Ano, je. Když mě tvůrci seriálu oslovili, tak jsem to nevěděl a zjistil jsem to až při psaní scénáře. Rozsahem je to určitě postava největší, scenárista Jan Otčenášek se na ni opravdu hodně soustředil. Rozhodně je to větší postava, než byla v první řadě.

Těší vás to?
Je to na jednu stranu příjemné, na druhou stranu riskantní. Jako herec jsem vlastně pořád na obrazovce, takže se můžu divákům i okoukat. Samozřejmě věřím, že se to nestane.

Naskakovaly vám při natáčení situace z doby před dvaceti lety?
To ani ne. Spíš jsme se všichni soustředili na současnost. Samozřejmě jsme podvědomě znali historii toho příběhu, ale důraz jsme kladli na jeho nynější pokračování. Myslím si, že se v tomto smyslu žádná chyba nestala.

Úterý 28. 10. 2003 NOVA - 6.00 hodin

Režisér James Algar se obklopil štábem trpělivých kameramanů, kteří v 50. letech procestovali nejen Spojené státy, ale doslova celý svět, aby ulovili pro svou dobu (a často i dnes) unikátní záběry. Vydrželi celé týdny čekat, dokud nezískali záběr podle svých představ. Výsledek předčil všechna očekávání - snímky se staly doslovnými diváckými hity. Nova si přitažlivostí již nebyla tak jista, takže sestřih nejlepších okamžiků, vysílaný pod názvem Nejlepší z dobrodružství psaných životem od Walta Disneye, raději zařadila na šestou hodinu ranní.

Přírodních dokumentů vzniklo celkem šest a nejzdařilejší byla hned úvodní Žijící poušť, uvedená kdysi i v našich kinech. Zavádí nás do hrůzné pustiny proslulého Death Valley (neboli Údolí smrti). Zdá se, že v bezvodé krajině, pokryté nánosy soli a vystavené žhnoucím slunečním paprskům, nemůže nic žít. Ale při bližším pohledu se vynoří až překvapivě bohatá zvířena, stačí aby se jednou přehnala pořádná průtrž a dosavadní poušť náhle vykvete pestrou směsicí barev.

Filmaři zachytili širokou plejádu nejrůznějších zvířátek, podařilo se jim zvěčnit i jejich nečekané počínání, avšak Disney, věren své zálibě vyprávět příběhy, se je snažil tak říkajíc "polidštit" - vtisknout jim nějaké motivace, rozlišovat, kdo je "kladný" a kdo je "záporný". Oživit vyprávění se snažil i vhodně zvolenou hudbou, do jejíhož rytmu se zvířecí protagonisté jakoby pohybují - pověstným se stalo užití Ravelova Bolera pro štíří "tanec". Tento postup, prostupující celou dokumentární sérií, býval Disneyovi zazlíván, ale je pravděpodobné, že právě vnášení dějových zápletek do dokumentárního materiálu zaručilo příznivý ohlas. Věhlas Žijící pouště podepřelo i udělení Oscara.

Disneyovy dokumenty byly přijaty příznivě, ani ony se ve své době nevyhnuly cenzurním zásahům. Například část nazvaná Mizející prérie, která zachycovala krajinnou devastaci Montany a Jižní Dakoty, věnovala hodně pozornosti divoce žijícím bizonům. Tvůrci zařadili i scény s porodem mláděte, ale cenzoři byli bdělí. Označili takový motiv za naprosto nepatřičný. Záhy se dočkali odezvy: strhla se vlna protestů vůči cenzorské svévoli, argumentující mimo jiné i tím, že také cenzor nějak musel přijít na svět, ať to považuje za patřičné či nikoli.

Středa 29. 10. 2003 ČT 2 - 17.00 hodin

2. ledna 1959, kdy bylo kosmickému věku o něco víc než rok, vypustil Sovětský svaz sondu Lunik - Měsíček. Jejím hlavním úkolem bylo dopravit na Měsíc sovětskou vlajku. Ale už několik hodin po startu bylo jasné, že Lunik svůj cíl mine. Když sovětští vědci zjistili, že jejich malá sonda popluje dál mezi planety kroužící okolo Slunce, napadla je spásná myšlenka - přejmenovali Lunika na Sen. Když v roce 1920 zazněla premiéra Holstovy Planetární svity, lidstvo znalo pouze osm planet. V roce 1929 nastoupil do observatoře v arizonském Flagstaffu mladý vědec rozhodnutý najít devátou. V té době se toho o sluneční soustavě vědělo poměrně málo. Bylo známo, že nejblíže Slunci obíhá Merkur, drobná planeta složená z hornin a kovů, která je ve sluneční záři sotva viditelná. Potom Venuše, možná druhá Země, skrytá za mraky. Po ní následuje Země. Za Zemí Mars - červená planeta. Na Marsu se střídají roční období, má polární čepičky a možná na něm existuje život. Za malými pevnými planetami jsou ve velké dálce giganti - Jupiter, více než tisíckrát větší než Země, a Saturn se svými nádhernými prstenci. Zbývaly dvě planety, asi 15x větší než Země.

Čtvrtek 30. 10. 2003 ČT 2 - 21.45 hodin

Smrt dítěte (byť v tomto případě dospívajícího) a z toho plynoucí rodinná traumata patří mezi mimořádně silné, až vyděračské postupy, takže není divu, že dramatici takové zakotvení neradi používají. Moretti si byl vědom nástrah sentimentu, takže vyprávění od počátku rozbíjí do množství malých, mozaikovitých plošek, které se mnohdy v jakýchsi rituálech opakují, rozehrává záměrně nedoříkávané dílčí výseky, které nechává volně proplouvat.

Moretti představuje úspěšného a uznávaného psychoanalytika Sermontiho, jenž žije ve spokojené domácnosti spolu se stále přitažlivou ženou (Laura Moranteová) a dvěma odrůstajícími dětmi, synem a dcerou. Řeší všední, banální zádrhely (je syn vinen školní krádeží?), vybízí svého potomka k větší aktivitě i soutěživosti. Generační problémy jsou změkčeny na úroveň pouhého koloritu. Větší pozornost získávají vracející se stereotypy, ať již souvisejí s prací (Sermonti nehnutě naslouchá rozprávění svých přecitlivělých klientů), se sportovním vyžitím volných chvil (příznačné je běhání) či chodu domácnosti.

Dosavadní pohoda se rázem změní po tragické události. Manželé si znovu hledají cestu k sobě, různě reagují na ničivou psychickou zátěž. Dobře postižena jsou nenadálá uvolnění nahromaděných emocí (viz počínání dcery při sportovním zápase či otcovu nakvašenost, když s malicherným puntičkářstvím pohazuje kuchyňským nádobím). Čím více hrdinové chtějí obnovit původní rovnováhu, tím méně jsou schopni vyjít si vstříc.

Film svým impresivním těkáním vybočuje z nabídky akčních historek, přiklání se k duchovnímu sebezpytu, který vládl v dobách největší slávy Bergmana či Antonioniho. Ale chybí mu jejich zaťatost, výrazová pronikavost, Synův pokoj má proto blíž poklidně se odvíjející televizní inscenaci, za jejíž vnější prostotou se skrývá mimořádně silný citový náboj.

Pátek 31. 10. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Grantův podnikavý mladík Michael Felgate se však do rodiny vmísí sám, k velké spokojenosti dívčina otce, jenž mu začne ze všech sil pomáhat - a poté žádat všelijaké protislužby. Vražednické zápletky však spějí k velkému podvodu a několikanásobnému předstírání hrozivých situací. Film se vyznačuje smyslem pro rozvíjení paradoxních zvratů, avšak zápletky vesměs kloužou v mezích osvědčených atrakcí, aniž by dospěly k něčemu objevnému. Přibývají překomplikované zákruty - týká se to třeba Mickovy předstírané nové identity, kdy se dokonce musí učit správnou "gangsterskou" výslovnost, stále složitějšího markýrování opravdově vyhlížejících přestřelek atd. V této fázi, kdy se záměrně buduje protiklad mezi diváckým očekáváním a překvapivou skutečností, film těží z odkazu kriminálních komedií z rodu Podrazu.

Trochu může vadit nadměrná překombinovanost celého vyprávění, ale dobrou zábavu zaručují jak neustále se valící ztřeštěné nápady, tak herecké výkony. Vedle Granta se prosadila Jeanne Tripplehornová v úloze hrdinovy vyvolené Giny. Ještě lze přiřadit bohorovného dívčina otce Franka Vitala, jehož snad žádná komplikace nevyvede z míry, v podání Jamese Caana, kdysi proslaveného mafiánským Kmotrem.

Sobota 1. 11. 2003 NOVA - 20.00 hodin

Režie Michael Bay. Hrají Bruce Willis, Billy Bob Thornton, Ben Affleck, Liv Tyler, Will Patton a další.