Písničkáře, básníka, publicistu a moderátora Jiřího Dědečka asi není třeba zvláště v rozhlasovém periodiku sáhodlouze představovat: jeho pořad Chansons a la francaise čili Písničky po francouzsku uváděl řadu let každou neděli večer ČRo 2 - Praha. Vedle pamětníků Dědečkovy dvanáct let trvající autorské a jevištní spolupráce s Janem Burianem však tohoto drobného pána z Malé Strany dobře znají také diváci záslužného pořadu ČT 2 Cizí slovo poezie, který připravuje i uvádí, obdivovatelé francouzského šansoniéra Georgese Brassense, jehož písně upravuje a natáčí, ale jistěže i posluchači Vladimíra Mišíka či Petra Skoumala, jejichž repertoár z Dědečkových textů odedávna čerpá.

Karlovarský rodák a absolvent FAMU Jiří Dědeček se od druhé poloviny 80. let věnuje také sólovému vystupování a tu a tam "utrousí" i nějakou tu nahrávku - třebaže alby zrovna nehýří. Ke svým padesátinám si nadělil až na dvě drobné výjimky autorské album Kdyby smrtka měla mladý, obsahující sedmnáct písní, jejichž texty pocházejí z rozličných období. Hned sedm z nich (mj. Óda na dezerci, Žalozpěv pro vojenské sekretářky, Český porno) vyšlo už v knížce Reprezentant lůzy (Sixty - Eight Publishers, 1992; Orbis, 1994), Sonet o blbosti vznikl spojením dvou básní ze sbírky Znělky (Čs. spisovatel, 1990) a text Kdo přijde po mně dokonce už v roce 1987 na svém třetím albu zhudebnili Vladimír Mišík & Etc....

Oproti starším Dědečkovým sólovým nahrávkám, např. písňovému doplňku ke knize Reprezentant lůzy nebo elpíčku Zabili trafikantku, je nové album aranžérsky barevnější: ve studiu písničkáři střídmě, leč účelně vypomohli mj. Jaroslav Krasničan (akordeon), Slávek Forman (housle), Marcel Pindel (perkuse, bicí) či jeho dcera Viktorie (flétna). Přesto pozornost posluchačů poutá především to, o čem a jak Dědeček ve svých písničkách vypráví. A kdo se s jeho břitkým, mnohdy sebeshazovačným humorem odlehčenými texty - tematicky často závažnými, vždy však plnými pochybností a zdravé skepse - dosud nesetkal, může být i zaskočen. Už proto, že Dědeček se vždy vyjadřoval spíš jazykem ulice, než jazykem intelektuála: "Dál sedám v koutku nad pivem / a telecími párky / ve vzduchu visí modrý dým / na hajzlu literárky," zpívá na novém albu v Romanci postmoderní.

Album Kdyby smrtka měla mladý příznivce samorostlého písničkáře Jiřího Dědečka jistě nezklame. Časy duchoprázdna vždy dokázal popsat lépe než kdo jiný.

MILAN ŠEFL