Všichni se tvářili moc důstojně a ve Vladislavském sále si sedali na pódium pěkně podle abecedy, aby je pan prezident hezky rozpoznal. Už se tam chtěla Josífka taky posadit, ale přihnal se takový fešný pán, měl blýskavý oblek jako nějaký diplomat, nebo co, a povídá: "Nejste vy paní Josefa Nováková?"

"To jsem," řekla Josífka.

"Já jsem tady kancléř," řekl ten chlapík. "Já se strašně omlouvám, paní Nováková, ale došlo k trapnému omylu. Vy nejste ta správná Josefa Nováková, správná Josefa Nováková, co vytáhla dítě z rybníka, už sedí támhle nahoře. V kanceláři to děsně popletli s adresama, však to znáte. Vy jste náhodou žádné dítě nevytáhla?"

"To ne, nevytáhla," řekla Josífka."Proč?"

"Škoda. Víte, my jsme si řekli, že bychom v takovéhle prekérní situaci mohli udělit jednu medaili navíc. Ale k tomu bychom potřebovali nějaký váš hrdinský skutek. Chápete? Co třeba dítě z hořícího domu?"

"Ne, nic takovýho," řekla Josíka rozpačitě.

"A co takhle účast ve třetím odboji?" řekl kancléř.

"Ne, nic podobnýho."

"Tak alespoň ve druhým."

"Ani to ne," řekla smutně Josefa Nováková.

"Tak účast v disentu?"

"Vůbec ne. V žádným disentu jsem nebyla."

"A co letecká peruť v Anglii za války?"

"To jsem byla ještě malá holka, přece."

"Ach jo. A co takhle knihu? Knihu jste nenapsala?" řekl kancléř a ani si nevšiml, že Josífka červená ve tváři samým studem:

"Mně je to, pane kancléři, strašně líto, já zase půjdu domů, mně jede z Masaryčky vlak v jednadvacet padesát."

"Ani nějaký výrazný úspěch v lékařství? Nebo tak něco," chytal se stébla kancléř.

"To máte tak," odtušila Josífka potichu. "Já bych chtěla třeba udělat nějakej hrdinskej skutek. Ale copak jsem na to měla celej život čas? Jednapadesát let chodím do práce. Ani jednou jsem nebyla marod, vlastně jednou čtyři dny, když mi brali mandle. Vychovala jsem tři děti, to taky bere moc času. Teď o nedělích hlídám vnuky... Kdepak, nebyl čas na hrdinství."

"Tak víte co," řekl kancléř. "Já vám místo toho ukážu Španělský sál. A můžete si tam dát zadarmo dvě deci bílého vína a obložený chlebíček."

"Nedělejte si výdaje, pane kancléři," řekla Josífka. "Vyřiďte tam u vás v kanceláři, že jim děkuju, že se tak spletli. Jak by se jinak taková obyčejnská ženská, jako já, podívala na slavná místa českejch králů."