Program České televize dnes osciluje mezi produkcí vývařovny pro masy a přípravou menšinového menu pro vybranější chutě. Teoreticky čistým řešením zmíněné programové schizofrenie by byla jednostranná rezignace na úspěch u pomyslného většinového diváka. Praxe však dokazuje, že podobný krok by neměl smysl, a dokonce by byl v rozporu se samotným zadáním veřejné služby. Měřítkem práva na existenci konkrétního pořadu v nabídce ČT není, a nesmí být, tolikrát vzývaná sledovanost. A to nejen v běžné primitivní touze po její maximalizaci, ale ani v - neméně prostoduchém a zhoubném - strachu z ní! Logickým hlediskem poučeným realitou je jednoduchá otázka, zda obdobný pořad nenajde případný zájemce na komerční obrazovce.

Výmluvnou ukázkou stávajícího, těžko ospravedlnitelného, zdvojování komerčního pořadu Českou televizí je už dlouho estrádní zpěvácká přehlídka Jsou hvězdy, které nehasnou. Příkladů opaku, tj. divácky úspěšných pořadů, které by po vykázání z veřejnoprávní obrazovky velice pravděpodobně úplně zmizely (minimálně v zaběhané, vkusné podobě) z dohledu diváků, lze uvést hned několik. Ve stejném vysílacím čase, jako ony "hvězdy" nás už léta ČT střídmě zvává do Manéže Bolka Polívky. Předpokládat, že by některý z obou komerčních kanálů respektoval "výběrovou lidovost" Polívkovy show, je naivní. Přes veškerou zdánlivou žánrovou příbuznost s pořady "konkurence", platí totéž např. i o dokumentárním cyklu Předčasných úmrtí a soutěžní hře O poklad Anežky České.

Pitvání nejintimnějších detailů patří k zavedeným nechutnostem denně servírovaných bulvárem. Tím vděčněji, je-li na konci příběhu "předčasné úmrtí". Právě srovnáním s povrchní senzačností bulvárního hyenismu, vynikne seriózní přístup tvůrců většiny vzpomínkových portrétů - od volby připomínaných osobností, až po střízlivou profesionalitu jednotlivých dílů, cudně respektujících přirozenou diváckou zvědavost i úctu k historické pravdě.

Podobnost jen velmi zdánlivá může svádět i k srovnání soutěžních exkurzí do historie hradů a zámků, moderované Markem Ebenem, s různými "vědomostními" kláními o velké peníze, které tak spolehlivě lákají diváky ke sledování reklam na komerčních televizích. S nimi však má "Anežka" pramálo společného. Mírou a způsobem, jakými právě ona naplňuje dvojjedinou veřejnoprávní potřebu bavit a informovat většinového diváka, nemá ani v České televizi obdoby.

Proč právě Předčasná úmrtí a O poklad Anežky České mají být první konkrétně zmíněnou obětí budoucích úspor, plánovaných novým ředitelem České televize, je skutečně záhadou.