Středa 5. 11. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 21.30 hodin

Z přednášky profesora Pánka vyjímáme: V důsledku česko-uherských válek na konci vlády Jiřího z Poděbrad a na počátku vlády Jagellonců byl český stát rozdělen do dvou částí. Pouze České království zůstalo skutečnému českému králi Vladislavu Jagellonskému, zatímco Morava, Slezsko a obě lužická markrabství byla alespoň formálně připojena ke království uherskému. Toto propojení ohrozilo integritu českého státu a také po bitvě u Mohače v roce 1526 nebylo ještě zdaleka jasné, zda a za jakých okolností se podařilo spojení českých zemí naplnit. Do určité míry sporům mezi českým a uherským státem napomohla nepříznivá situace v Uhrách. Do Uher se začala šířit osmanská moc a Uhry jakožto středoevropská mocnost byly do značné míry vyřazeny z mocenského zápasu o střední Evropu. Nicméně české země začaly srůstat zásluhou Habsburků od roku 1526 do soustátí, které bylo v 16. a ještě v první polovině 17. století velmi volné, ale vytvářelo si určité společné instituce. A ty byly zárodkem propojení, které se v plné míře naplnilo až ve století devatenáctém.

Kontrolní otázky:

1. Jaké bylo postavení českého státu mezi sousedy a velmocemi v době předbělohorské?
2. Který ze čtveřice naznačených vztahů mezi Čechy a jejich sousedy je Vaší představě o dobrém sousedství nejbližší?