Smetanovy kvartety patří trvale k základní hudební literatuře a na koncertních pódiích stále žijí. Zvláště Kvartet c moll č. 1 Z mého života svým intimním autobiografickým charakterem přitahuje interprety i posluchače. Osobní vyznání skladatelovo tu směřuje od vykreslení romantického mládí, tužeb, lásek a uměleckých plánů v první větě - už v ní je však ukryta i předzvěst budoucího utrpení - až k závěrečnému tragickému vysokému c prvních houslí, evokujícímu zoufalství ohluchlého skladatele. Také Kvartet č. 2 d moll, který Smetana zamýšlel jako volné pokračování své hudební autobiografie, pořád láká interprety sytou barevností a nezaměnitelně českým charakterem. (A. Schönberg o této skladbě prohlásil, že předběhla svou dobu.) Oba kvartety vznikly v pozdním období Smetanovy tvorby a patří k jejím vrcholům, proto je stavovskou ctí nejen českých kvartetních těles mít je v repertoáru. A je rovněž pochopitelné, že jsou opakovaně vydávány. Slavnou klasikou, a zároveň výkonem trvale vysoké hodnoty zůstává nahrávka Smetanova kvarteta. K opusu se vracejí i současní interpreti, nejnověji Škampovci - žáci členů legendárního tělesa (po jednom z nich si ostatně vybrali jméno). Jejich přístup, i když se zvlášť výrazně od pojetí Smetanovců neliší, je nutně generační. Tam, kde učitelé zvolili dramatické nasazení, kde cítili a vyjadřovali tragédii a zápas, Škampovci hrají klidněji, uvolněněji, spíš se smyslem pro lyričnost skladby než s dramatickým akcentem. Stejně jako předchůdci věnují i oni pozornost celku i detailům, pečlivě promýšlejí každou fázi a zvláště jejich podání 2. kvarteta je strhující.