Tak už si konečně, lidé, přiznejme: váha každého problému státu se počítá brutto. Včetně nás. Ač je v lidské povaze ukazovat prstem, jak to vedou "ti nahoře", my dole víme, že ať to povedou jak to povedou, my s tím uděláme své. Žít se musí, a docela určitě nic báječnějšího než lidský život ještě vymyšleno nebylo. I když je třeba připomenout, že žití v tak složité době, jakou je ta naše, je čím dál náročnější. Hrdlíme se o to, kdo umře v lepším postavení, soutěžíme, koho přežije víc cenných věcí, kdo přijde o život v dražším voze a koho budou vnuci víc proklínat za dluhy u bank a splátkových společností. To není jako dřív, kdy režimové nůžky zastříhávaly pěkně živý plot do jednotné výšky. Občas si vzpomenu na starý vtip z té doby. Pacient v ordinaci ukazuje prstem na spánek a říká: "Pane doktore, já mám nějakou vadu tady, tady mezi okem a uchem." - "Proč si to myslíte?" ptá se lékař. "No, ze všech stran slyším, jak nám stoupá životní úroveň a v obchodech nic nevidím..." Tenhle vtip by se dal obměnit v současný: "Pane doktore, to je doba, to je doba, co? Strašně trpím," říká pacient. "Máte pravdu," na to lékař. "Nesmíte se přejídat, tolik pít a kouřit, míň jezdit autem a víc chodit, nepřidělávat si sám stresy a znát míru všeho."

Tak a teď od vtipkování k faktům. České domácnosti vnímají v poslední době řadu ne právě povzbuzujících zpráv. Míra nezaměstnanosti stoupá, nepůjde už tak snadno zvýšení mzdy si vykřičet či vydupat, rozpočtová reforma přinese zdražení benzinu, tabáku, telefonování a pro každého důležitých služeb prádelen, čistíren, holičů i veřejného stravování. Ale jen tvor z jiné planety by předpokládal, že si lidé řeknou: aha, musím začít šetřit! Naopak, maloobchodní tržby a spotřebitelské výdaje domácností se zvyšují neuvěřitelně svižným tempem. Zatím zásobuje peněženky podle ekonomů rychlý a nečekaný růst mezd. ?Tuzemské domácnosti utrácejí ostošest?, hlásají novinové titulky. Po celý tento rok se česká ekonomika vlivem nadbytku zboží na trhu potýká s deflací, tedy úplným propadem cen. Teoreticky by měl tedy ten cenový propad snížit i výběr daně z přidané hodnoty, která se z ceny počítá procentuálně. Ale žádný strach! I když máme jen jeden žaludek, v jednu chvíli můžeme být jen na jednom místě a zabývat se jednou věcí, my to zachráníme. Utrácíme a nakupujeme tolik, že se předpokládaná výše příjmů z DPH nejen pokryje, ale dokonce navýší. Takže jsme to vzali za správný konec. Má to na státní rozpočet veskrze pozitivní vliv. Vida, jak s nějakými prognózami umí naše chování zamíchat! Prognózy jsou a budou. Nu a co? Buď vyjdou nebo nevyjdou...

V pololetí vykazovalo naše hospodářství nárůst produktivity práce o 2,9 procenta. Ale průměrná mzda stoupla o 6,7 procenta. Při správném hospodaření by to mělo být obráceně. A to nám poslední průzkum renomované poradenské firmy Czipin and Proudfoot Consulting v 45 velkých firmách prokázal, že v Česku se promrhá 43 procent pracovní doby. Takže si zaměstnanci z peněžního měšce jaksi půjčují něco navíc. Trend půjček vůbec ovládl současnou populaci. Češi sice mají na svých účtech zhruba 800 miliard, ale zároveň dluží téměř 200 miliard. Ačkoliv jsme v průměru čím dál bohatší, děláme si také čím dál větší dluhy. To tedy mají proč novinové titulky hlásat: "Češi budou vánoční dárky kupovat na dluh!". A to nás teprve čeká to pravé předvánoční šílenství. Až třicetiprocentní nárůst spotřebitelských úvěrů očekávají v těchto dnech banky i splátkové společnosti. Vědí proč. Budou se předhánět v nabídce. Mnohé z nich mají přichystána lákadla i triky. Budou nabízet začátek splátek až po novém roce, mají nachystány smlouvy, prošpikované formulacemi, jejichž záludnost laik hned neodhalí. A stejně jako vy budete chtít peníze rychle a bez okolků, oni také fandí bleskovému jednání. Mnozí lichváři s kravatami uzavřou s vámi smlouvu spěšně, na místě a hned. Na druhé straně je pravda, že půjčky na hypotéky jsou v současné době právě tou širokou nabídkou s nejnižší sazbou úroků. To je stejně příjemné jako sleva na zboží, tak neberte to, že?

Když sestaví vláda schodkový rozpočet, a pro příští rok je to u nás rozpočet s nejvyšším schodkem o 115 miliardách, má opozice důvod k pokřiku. Je to špatná vláda, takhle se zadlužit! To my bychom nikdy! Můžeme se sice utěšovat, že podobný smutný rekord řeší i sousední Německo a vzdálené Spojené státy, a chlácholit se, že někdy se prostě daří a někdy se nedaří. Já k tomu přehledu přidám ještě jeden údaj: v minulém roce došlo v Americe asi k půl milionu osobních bankrotů, což je také nejvyšší číslo v historii. Tak přejme našim dlužníkům, aby zvládli sousta, která si nabrali ku splácení.

Jednoduché to nebude. Jsou pádné důvody, aby mzdové nárůsty hned od začátku příštího roku zbrzdily. Ale protože letos příjmy zaměstnaných velice předběhly důchody, vláda rozhodla alespoň minimálně o dvě procenta seniorům přilepšit. I když podle zákona, předpokládajícího vedle růstu mezd i určitý stupeň meziročního růstu cen - nemusela. Jenomže na to tedy dá o čtyři a půl miliardy víc než letos. A důchodci v tom ekonomickém hemžení také nejsou slepí. Už půlmilionu z nich, tedy každý pátý, přišel na to, že nejlepším spořením je důchodové připojištění, protože na to stát rovněž přispívá. Podpora, určená mladým, kteří myslí na své stáří, se rozmělňuje v úsporách penzistů, kteří už důchod pobírají. Kdepak, největším neštěstím státu je vynalézavý a náročný občan. Marné je kázat, že každé současné gesto bude mít odraz v budoucnosti. Právě před nedávnem jsem si psala s jedním ze svých nejmilejších čtenářů a posluchačů, panem Janem Mrskošem ze Zásmuk o tom, že pravda vždycky vyplave na povrch. Bohužel - někdy až jako utopenec. A pan Mrskoš, protože je básník, to precizně vyjádřil ve verších o panu prezidentu Klausovi.