Odolat touze ovládnout média je pro mnohé politiky zjevně nadlidský úkol. Mimořádně svůdná je pro ně televize. Od ostudy spojené s nepříliš úspěšným pokusem o politickou zteč Kavčích hor neuplynuly ještě ani tři roky, a poslanci už zas zapomněli alespoň předstírat znalost pravidel fungování demokracie. Jak jinak si vysvětlit neuvěřitelnou aroganci jejich nepokrytého vydírání České televize?

O pravdivosti a vhodnosti reportáže, která přirovná rozpínavost poslanců a senátorů po Malé Straně k počínání termitů, je možné diskutovat. Mimo jakoukoliv diskusi je však nebezpečná reakce některých potrefených (?) "nedotknutelných", kteří za trest nepodpoří chystané zvýšení koncesionářských poplatků a podílu reklamy ve vysílání! Opakování je prý matka moudrosti a chybami se člověk učí. Teoreticky. V praxi je to občas naopak - repríza vlastních chyb může být i názorným důkazem hlouposti a nepoučitelnosti.

Novinkou dnešní recidivy totalitních manýr a chutí je fakt, že tentokrát postihla poslance napříč politickým spektrem. Ublížený pokřik sociálně-demokratického ministra Pavla Dostála, lidoveckého poslance Jaromíra Talíře a dalších tehdejších hlasitých zastánců nezávislosti Česká televize je pro tuto instituci paradoxně vyznamenáním. Reálně dokazuje, že vyhrožování budoucí vděčnou vstřícností ke konkrétním politickým stranám bylo od Ivana Langra a spol. účelovým strašákem nebo alespoň planou obavou. Rovná šance politiků ze všech stran na zasloužený díl "mediální slávy", jakou s nezaujatým nadhledem poskytuje každý čtvrtek večer Milan Šíma (a Miloš Čermák) v publicistickém pořadu Bez obalu, nemá obdoby. V historii a současnosti ČT, ani ostatních tuzemských televizí.

Přímou personální vazbu na někdejší boj o politickou služebnost veřejnoprávní obrazovky má pořad, který je dnes naopak vytrvalým příkladem závislé stranickosti. Poukazovat po sté a prvé na přímočaré politické angažmá Jany Bobošíkové v novácké Sedmičce, asi opravdu připomíná házení hrachu na stěnu. Aktuální míra tragikomické hysterie moderátorky, která už obvykle ani nepředstírá nestrannost, však podobné opakování ospravedlňuje. Šanci poučit se z vlastních chyb mají konkrétní politici i v tomto případě. Přijme-li dnes např. představitel vládní koalice účast v politické estrádě Jany Bobošíkové, prokazuje tím daleko spíš krátkozrakou naivitu, než politickou odvahu. Divácká atraktivita průběžné stranické předvolební agitace, ve kterou by se Sedmička bez jejich přítomnosti záhy nutně proměnila, je opravdu - ale opravdu - velmi malá.