46 |
|
Televize |
|
TV TIPY
Armagedon: na pokraji propasti
Operace Zlomený šíp Dva piloti letectva Spojených států, major Victor Deakins a kapitán Riley Hale, jsou vysláni na zkušební let se dvěma atomovými raketami - mají simulovat přelet hranic. Deakins náhle na kolegu zaútočí, katapultuje ho a obě bomby shodí. Nálože však nevybuchnou, protože jsou blokovány proti nehodám, a Pentagon vyšle na místo nehody mladého důstojníka Gilese. Záchranná četa v troskách letadla nenajde těla pilotů ani rakety. Situace, kdy letectvo ztratí nevybuchlou atomovou bombu, má v Pentagonu krycí název Zlomený šíp, a tato akce právě nastává. Režie John Woo. Hrají John Travolta, Christian Slater, Samantha Mathisová, Delroy Lindo, Frank Whaley, Bob Gunton, Howie Long, Jack Thompson a další.
Dr. Dolittle
Režie Betty Thomas. Hrají Eddie Murphy, Oliver Platt, Peter Boyle, Kristen Wilson a další.
Půvab může být i přítěží Česká televize zpřístupnila další maďarský snímek, do retrostylizace laděné Kouzlo půvabu. Originální název zní Glamour - a film mu skutečně zůstává věrný, anglické "glamour" totiž označuje blýskavost. Jednotlivé obrazy, celé vyprávění se noří do někdy přeumělkovaného výtvarného ozvláštnění, které hýří nezvyklým osvětlením, zvláštními světelnými podmínkami a efekty. Jenže se obávám, že ve výsledku spíše ruší a na malé televizní obrazovce úplně zakrní. Režisér Frigyes Gödrös volí detailně promyšlenou obrazová kompozici rozčleněnou do vícera motivických pásem, zpravidla s nějakým velkým detailem vysunutým do popředí. Pečlivost vizuální stránky je zachována jak v záběrech akcentujících pološero, tak obrazech zalitých sluneční září. Neméně "blýskavé" je i vlastní vyprávění, které zvýrazňuje bizarnost situací (byť ne vždy původní, jak se ukáže při padání žab či závěrečném setkání živých i mrtvých), které si pohrává s náznaky absurdity, do níž se zvrhává dějinný vývoj, zde symbolizovaný zejména dlouhými jízdami domovními průjezdy různě uniformovanými jednotkami při každé změně režimu. Vyprávění se dotýká židovského obyvatelstva a jeho pokusů obstát nejen v četných dějinných zvratech, ale především zajistit si prosperitu a dosáhnout bezpečí. Východiskem se stává odklon od židovství a pokřtění. Peripetie, kterými musí projít, jsou však často groteskní, ba vážnost záležitosti zcela zlehčující. Ústřední idea konverze je ovšem zajímavá, byť hlouběji nerozpracovaná. Navíc překážejí zbytečně tezovitá napomenutí, dialogy často bývají jen ploše doprovodné.
Režisér se opírá o dějovou osnovu jakoby rozšiřovanou v soustředných kruzích, záměrně založenou na opakování týchž událostí, jen v různě pozměněné podobě, opentlenou nejen expresivním obrazovým ztvárněním, ale také řadou směšných, vždy však bizarních výjevů. Zvolená stylizace (nevím, zda náhodné či nikoli) tak vykazuje zřetelnou příbuznost s poetikou slovenského režiséra Juraje Jakubiska. Upozorním aspoň na scénu milování, při němž se prostor zaplní peřím, které vyletuje z duchen a polštářů, či dění v pracovním táboře: hrdý Imre ani zde neztrácí nic ze své síly ani optimismu, zatímco z dozorce jako by unikala vůle k existenci; proto si od Imra koupí jeho "kouzelnou" košili s vyšitým srdcem... JAN JAROŠ
Veleop v ohrožení Gigantické opice děsí i dojímají obecenstvo již od dob slavného King Konga, natočeného na počátku 30. let pány Cooperem a Schoedsackem. Stejní tvůrci později vytvořili ještě další snímek s obdobným hrdinou - a právě ten se nyní vrací v novém zpracování nazvaném Velký Joe, samozřejmě barevném a trikově nápaditém. Režíroval je Ron Underwood. Zpodobnění je opravdu fascinující, zejména pohyby obří gorily plně odpovídají realitě (houpavý pohyb po všech čtyřech) a rovněž detailní záběry dýchají věrohodností. Avšak syžetová osnova je zcela poplatná klasickým hollywoodským schématům - veleop ohrožený ve své domovině pytláky je převezen do chráněného amerického parku, ale ani tam není v bezpečí, jak se záhy ukáže. Zejména ničemného boháče, kterému kdysi při pytlácké výpravě ještě jako mládě ukousl několik prstů, ovládá natolik bezmezná nenávist, že chce zvíře za každou cenu zničit. O bezpečí důvěřivého tvora se starají jak půvabná Jill (Charlize Theronová), jeho společnice od dětství, která jediná je schopna se s ním dorozumět i hrát si s ním na schovávanou, a také americký zoolog Gregg (Bill Paxton), jenž ji přesvědčil, že gorila bude v Americe bezpečnější. Podobně jako v King Kongovi je i zde akcentován motiv "krásky a zvířete", avšak opice tentokrát nikoho neohrožuje, naopak sama se stává obětí lidské špatnosti a zištnosti. Jill je na svou gorilu, která ji bezmezně zbožňuje, výslovně fixována, ohrožené zvíře pak vzbuzuje soucit a sympatie ještě větší. A můžeme si tipnout, jak celé vyprávění dopadne... (jš)
Honba za mimozemšťany Komediální sci-fi Muži v černém (v kinech se ovšem uvádělo pod názvem MIB - Muži v černém) sice můžeme vyčítat jistou prostoduchost, ale nic to nemění na mimořádném diváckém úspěchu, kterého tento film dosáhl. Výchozím momentem příběhu je situace, kdy na Zemi přebývá mnoho mimozemšťanů, kteří zde našli azyl, aniž lidé mají o jejich existenci tušení. Jakýsi dohled nad cizinci vykonává speciální řídící středisko (rovněž se vymykající jakékoli pozemské kontrole), které je obsazeno lidmi i mimozemšťany. Speciální agenti, označováni jen písmenem, mají za úkol rychle vyřešit všechny případné nesnáze. Některé příšerky v lidském převlečení chtějí prchnout z předem vyznačeného místa, dokonce jsou agresivní. Když jsou zasaženy speciální zbraní a rozprsknou se, zůstává z nich jen sliz, kterým potřísní celé okolí. Velkým nebezpečím se však stává ohyzdná hmyzí stvůra, která v dosti bizarní lidské podobě nemilosrdně vraždí každého, kdo stojí v cestě k získání cenného přístroje s mimořádnou energií. Protože vesmírné impérium vyhrožuje zničením celé Země, pokud přístroj nebude včas nalezen, zbývá oběma hrdinům (chodí celí v černém - odtud název filmu) málo času, aby zloducha zneškodnili.
I když scenárista Ed Solomon a režisér Barry Sonnenfeld zapojují komediální či dokonce parodické prvky, jsou vzdáleni tomu, aby celou konstrukci podrobili ironizujícímu zveličení běžně užívaných klišé (tudy se vydal třeba snímek Mars útočí!). Nepomáhá ani protikladné rozvržení hlavních postav. Na jedné straně vystupuje vždy klidný, soustředěný a snad jakýchkoli emocí zbavený agent K (Tommy Lee Jones nasazuje svou neprostupnou masku tvrdého chlapa, na něhož je ovšem vždy spolehnutí). Naproti tomu jeho novému společníku, jenž donedávna sloužil jako řadový policista, vtiskl Will Smith ukvapenost, posunul jej ke stále něco kutícímu mladíkovi s velkým pohybovým nadáním i mimořádnou mluvní aktivitou. Ale u obrazovek vydržte až do posledního záběru, který důmyslně glosuje relativitu velikosti: tehdy se ukáže, že naše Země i celá galaxie se nachází v jedné z malých kuliček, s nimiž si cvrnkají děti... JAN JAROŠ
Národní divadlo ve vzpomínkách a archivech Večer na téma... Národ sobě uvádí Česká televize ke 120. výročí otevření české "zlaté kapličky", Národního divadla. Jelikož ona doba byla plná událostí veselých i smutných, událostí, které nás mohou naplňovat hrdostí, ale i takových, které bychom nejraději vymazali, byli tvůrci komponovaného večera nuceni použít ráznou zkratku. Zvolili skládačku několika filmů, které se (vedle snímku o budově divadla) dívají na všechny tři umělecké složky divadla, tedy operu, činohru i balet.
Balet je v rámci večera představen dvěma střihovými pořady. "První z nich zachycuje úplné počátky souboru a ukazuje, jak se tenkrát tančilo. Druhý baletní dokument seznamuje s některými špičkovými tanečníky, kteří byli členy Národního divadla po roce 1945. U nich už existují i filmové záznamy," říká k tomu Ondřej Šrámek. Zajímavě je ve večeru věnovaném Národnímu divadlu zastoupena činohra. K vidění bude snímek Jaroslava Průchy z roku 1961, ve kterém "stará garda" Národního divadla představuje "ještě starší gardu". Konkrétně: Ladislav Pešek hraje Jindřicha Mošnu, Josef Kemr Josefa Brožka, Jan Pivec Josefa Frankovského a Zdeněk Štěpánek Františka Krumlovského. "Je pravda, že Krumlovský v Národním divadle nikdy nebyl, ale byl to Tylův souputník a první velký český tragéd, tak do našeho večera jistě patří," dodává k tomu Ondřej Šrámek a trochu nostalgicky dodává: "Je zajímavé, jak je pojem stará garda v čase proměnný. Kdysi to bývala éra pánů Štěpánka, Pivce a dalších, ale pro tyhle bardy to byli již zmínění Mošna či Frankovský. A dnes už ke staré dobré gardě patří umělci, kterým jsme se obdivovali ještě před několika lety, tedy třeba Libuše Domanínská a Milada Šubrtová." TOMÁŠ PILÁT |