46
vychází 3. 11. 2003

Tipy Čro

Hudební výlet do Skandinávie

Hudba evropského severu je natolik zajímavou kapitolou, že si bez ní není možno představit různorodý svět hudby. My jsme v tomto smyslu vždycky byly Středoevropany, s výjimkou domácí tvorby orientovaní - vyloučíme-li svět opery - zvláště na Německo, Rusko a Francii. Při pohledu na programy orchestrů v západní Evropě a zámoří, nás překvapuje, jak velkou a bohatou produkci v koncertních programech představuje Skandinávie. U nás je vlastně poměrně dobře znám pouze Edvard Grieg. V posledních desetiletích získal větší pozornost našich posluchačů snad jen Jean Sibelius. Ale jinde všeobecně známá jména jako Wilhelm Niels Gade, Hugo Alfvén, Franz Adolf Berwald, Wilhelm Stenhammar nebo Carl August Nielsen u nás málokomu co říkají. Kterékoliv z těchto jmen na programech koncertů - těch živých i rozhlasových - budí nedůvěru. Snad se nám to v příštích letech alespoň trochu podaří napravit - třeba i občasným zařazením děl některého z nich do rozhlasových sobotních Symfonických koncertů Ten nynější bude věnován hudbě evropského severu. Řekneme-li Edvard Grieg, automaticky nás napadne hudba k Ibsenovu norskému národnímu dramatu Peer Gynt, důvěrně u nás známá prostřednictvím dvou suit. Už méně se ale hrají Griegovy Symfonické tance - prokomponovaná orchestrální díla, v tomto směru možná zajímavější než Griegovy malé formy. O Jeanu Sibeliovi víme zvláště prostřednictvím jeho hudebních básní-obrazů (Finlandia, Labuť tuonelská). Z jeho sedmi symfonií zazní První e moll. Je dítětem ještě ryzího romantismu. Krásná široká melodika, hluboký lyrismus, ale i dramatická závažnost, poněkud zvukově jiná než jsme zvyklí u jiných evropských romantiků, neušly pozornosti žádnému ze světových mistrů taktovky, tedy ani Leonardu Bernsteinovi.

BOHUSLAV VÍTEK