Neděle 16. 11. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 20. listopadu v 0.04

Výsad a odměn se zdálo být i pro nenasytného Valdštejna požehnaně. Mnohem cennější než všechny nově získané země a tituly však byla důvěra, kterou Valdštejn u císaře a u dvora požíval. Příčina byla jasná, i když si to ne všichni chtěli jednoznačně připustit: jeho pojetí válečné politiky se zdálo císaři a předním rádcům nejšťastnějším řešením hlavních problémů monarchie a nikdo jiný než právě Valdštejn nebyl schopen ji úspěšně uskutečnit.

Takto jsme si Valdštejnovo postavení přiblížili společně s historikem Josefem Janáčkem. Snad ještě výstižněji popsal tehdejšího našeho politika číslo jedna španělský vyslanec Francisco de Aytona. Vylíčil ho v dopise, který adresoval do Madridu španělskému králi Filipu IV.: Císař se z laskavosti i z nedostatečného ohledu na všechna varování dopustil, že se stal vévoda tak mocným, až to vzbuzuje starosti. Ten nyní jedině poroučí a neponechává císaři nic jiného než titul. Vydává se stále za nejvěrnějšího služebníka císařské rodiny, ale zůstane jím ve skutečnosti až potud, pokud se mu ponechá absolutní moc. Při nejmenším odporu k jeho plánům si nikdo nemůže být jistý, protože jeho povaha je právě tak strašná jak nestálá a on se nedokáže ovládat. Ještě otevřeněji než španělský vyslanec vyslovil své nesouhlasné stanovisko Maxmilián Bavorský, který o poměrech na císařském dvoře napsal: Nikdo se zde neodváží vévodovým radám odporovat.

Každá cesta vzhůru však jednou dosáhne svého vrcholu. Pokud šlo o důvěru dvora, dosáhl Valdštejn svého zenitu někdy v roce 1628. Tehdy vznikla i kapucínská relace, která je dodnes velice zajímavým dokumentem, jenž přibližuje tohoto politika nejblíže a nejlépe. Kapucíni měli vynikající zpravodajskou službu, která shromažďovala o předních politických osobnostech té doby citlivé údaje. Tito zpravodajci sestavili z "obvykle dobře informovaných zdrojů" Valdštejnův portrét: Patří k těm nejchytřejším a nejprohnanějším lidem. Jeho vrozená vychytralost je prý až k nevíře a on se ji snaží zamaskovat předstíráním drsných způsobů. Vyznačuje se absolutní nedůvěřivostí a rovněž vůlí přímo železnou vyniká. Mnohem víc než lidem věří hvězdám, k nimž se také utíká, když chce učinit nějaké významné rozhodnutí. K jeho přednostem patří dobré vědomosti a zkušenosti v politických a válečných záležitostech, nedá se mu upřít zralý úsudek a projevuje se jako "velký ekonom". Povaha ho pudí, aby se dral za mocí a nadřazeností, avšak současně mu není nic nesnesitelnějšího než se podrobovat cizí vůli a závislosti na někom. Je strašlivě vznětlivý a má sklon k mstivosti a násilnosti...

Kapucínský zpravodajský materiál dokládá všecky ty postřehy o Valdštejnově povaze četnými příklady z jeho života a celý portrét uzavírá tím, že ho přirovnává ke slavným postavám minulosti: k Atillovi, Theodorikovi, Berengarovi, Desideriovi a ještě dalším jedincům, kteří vyrostli jako válečníci, z dobré vůle jiných panovníků získali královské tituly a nakonec vztahovali ruce po císařské koruně.