Zatímco Leona, Helena, Monika a další "královny popu" předváděly svá image ve Státní opeře, na pulty prodejců CD se dostala dvě opravdu pozoruhodná dívčí alba: In Virgo bratislavské písničkářky Šiny a Magorie její české vrstevnice Katky Šarközi. Ani jedna z talentovaných autorek a zpěvaček není debutantkou: Šina navázala na album Šinadisk a společný projekt s Martinem Burlasem Master a Margaréta, Šarközi na titul Naklání se čas (viz recenzi v TR č. 44/2000). Jejich nové nahrávky jsou důkazem toho, že i bez tajtrlíkování v estrádách či muzikálech a spolupráce se (všeho) schopnými manažery lze muzikantsky kráčet vpřed.

Zpěvačka a baskytaristka Šina natočila své album se skupinou Dlhé diely, v níž působí pár již renomovaných muzikantů - vzpomeňme alespoň kytaristu Daniela Salontaye (též Neuropa), hráče na klávesy Petera Lipu ml. či perkusistu Igora Sabo, který hraje i v kapelách Jany Kirschner, Ivana Táslera nebo Juraje Turteva. Jejich přínos je podstatný, Šininy skladby se také díky jejich instrumentálním schopnostem a nápaditosti mohou volně vznášet nad stylovými škatulkami, ať už jazzovou, popovou nebo folkovou. V centru dění však takřka vždy zůstává Šina, jež své drobné sebezpytné příběhy spíš vypráví, než zpívá, což konečně odpovídá i poměrně komornímu, zádumčivému zvuku nahrávky. "Slovenská Suzanne Vega", napsal by zřejmě marketingový expert některého z těch vydavatelství, k nimž se - naštěstí - Šina nehrne: své první nahrávky raději posluchačům vypalovala a zasílala poštou. Nyní si její hudbu můžete pořídit i v prodejnách českého vydavatelství Black Point.

U další z nezávislých tuzemských značek, Indies Records, vydává Katka Šarközi. Zatímco první desku kdesi charakterizovala coby vyústění své "éry akustického bigbítu", z alba Magorie (nazvaného dle písně s textem Alexandry Berkové) už slyšíme zcela jiné stylové prvky, od jazzu, přes world music až k moderní elektronické taneční hudbě. Také Šarközi si vybírá zdatné spolupracovníky: hodně práce odvedl multiinstrumentalista Aleš Charvát, z dalších jazzem poznamenaných spolupracovníků zmiňme kytaristu Petera Bindera či kontrabasistu Jaromíra Honzáka. Nové album připravovala Šarközi dva roky, přesto disk muzikou nezahltila, o čemž svědčí jak jeho výsledná stopáž, tak zřejmá snaha o střízlivé aranžmá každé ze skladeb, což musela být vzhledem k množství přizvaných hostů i možnostem studia Svengali opravdu fuška. Ale vyplatilo se - deset nových písniček může zaujmout daleko širší spektrum posluchačů, než skladby z Katčina debutu. Což ovšem neznamená, že je Magorie "všeobjímající" cédéčko - je to také pop, ale do opery se nehodí.

MILAN ŠEFL