Až na nečetné výjimky zachovaly šelakové gramodesky s nahrávkami moderních tanců před rokem 1930 snímky českých populárních zpěváků natáčené za doprovodu zahraničních orchestrů. Pokud ovšem takový doprovod zajišťoval některý z domácích souborů, jen málokdy můžeme u takové nahrávky hovořit o nějaké stylové čistotě - nejčastěji se totiž takového úkolu ujímal orchestr kapelníka A. Hermanna, který se bez jakéhokoliv ostychu pokoušel se svou sokolskou kapelou nahrávat i foxtroty a charlestony (netřeba dodávat, že s katastrofickým výsledkem).

Od počátku let třicátých se ovšem na gramofonových deskách začaly objevovat také nahrávky moderních tanečních písniček v podání prvních domácích souborů, například kapelníků R. A. Dvorského, Františka Cinka nebo F. A. Tichého. A v této době také vyšly první gramofonové snímky tanečního orchestru řízeného Ladislavem Vachulkou, který byl na etiketách těchto gramodesek zpočátku uváděný pod zavádějícím názvem "Columbia taneční orchestr Londýn", později již správně jako Taneční orchestr "Smiling boys" (YMCA) - Praha.

Dr. Ladislav Vachulka (ročník 1910) maturoval v roce 1929 na smíchovském reálném gymnáziu a současně složil státní zkoušku z klavírní hry. Ve stejném roce začal na Univerzitě Karlově studovat hudební vědu, estetiku a filozofii, v roce 1935 získal doktorát a zároveň úspěšně složil státní zkoušku ze sborového zpěvu. Od počátku svých středoškolských studií si Vachulka přivydělával hraním na varhany, hlavně v pražském kostele Sv. Vojtěcha. V roce 1930 se stal vedoucím nejprve tria a krátce nato asi patnáctičlenného tanečního orchestru složeného ze studentů několika národností ubytovaných většinou v budově pražské pobočky mezinárodní instituce YMCA (sdružující mladé křesťanské muže). Název souboru - Smiling Boys, tedy "usměvaví hoši" - patrně inspirovalo usměvavé vzezření kapelníka, saxofonisty a pianisty tohoto amatérského orchestru.

Kromě pravidelných produkcí přímo v hudebním sále budovy YMCA v pražské ulici Na Poříčí účinkovali Smiling boys na odpoledních čajích a plesech v Praze i na venkově. Přelomem v zaměření a vývoji tohoto souboru se počátkem roku 1932 stalo jeho pozvání do živého vysílání pražského Radiojournalu - inicioval ho právě L. Vachulka, který již nějaký čas vystupoval jako klavírní doprovázeč kabaretiéra Rudy Juristy v jeho pravidelných rozhlasových pořadech Veselé večery. Podle vzpomínky skladatele a tehdejšího pianisty Smiling Boys Bedřicha Nikodema zpívala s jejich orchestrem v onen premiérový večer Ljuba Hermanová písničku Zakázané ovoce, Oldřich Kovář waltz Houpy, hou a dívčí Bajo-trio melodii Jaroslava Ježka Život je jen náhoda. Patrně za základě ohlasu tohoto rozhlasového pořadu následovalo krátce nato pozvání Smiling Boys k nahrávání gramodesek pro československou pobočku anglické gramofonové firmy Columbia. Povězme si krátce, jak k tomu došlo.

V roce 1932, tedy krátce po sloučení dvou velkých gramofonových firem Columbia Graphophone Company a The Gramophone Company do hudebního koncernu EMI, zahájilo její československé zastoupení, jehož ředitelem se stal obchodník Rudolf Pollert, vydávat nové nahrávky populární hudby pro svůj český katalog na gramodeskách s tmavomodrou etiketou Columbia, a to v nové řadě objednacích čísel počínaje DV 500. Shodou okolností vůbec první české snímky v této nahrávací sérii (měly matriční čísla WHC 1 a WHC 2) natočili právě Vachulkovi "usměvaví hoši" - byly to dvě skladby Jaroslava Ježka - tango Mercedes a Pochod neutrálů z revue Osvobozeného divadla Sever proti Jihu.

Prvních osmnáct snímků natočili Smiling Boys v Praze v podzemním sále Domu odborů v ulici Na Perštýně, příležitostně používaném pro natáčení českých snímků určených k lisování na gramodeskách s etiketami HMV a Columbia. O něco později zde byly nahrány ještě snímky, na kterých s Vachulkovým orchestrem zpívalo Bajo-trio (např. tituly Moje hvězdička, Bajo-Waltz a Vždy s úsměvem), na dalších doprovodil Vachulka na klavír kvarteto "FAT" zpívající čtyři (tento pěvecký soubor založený skladatelem a kapelníkem F. A. Tichým natáčel gramodesky též na sesterskou etiketu HMV a několik nahrávek má i na gramodeskách české firmy Esta, kde byl F. A. Tichý nějaký čas hudebním ředitelem). Ze snímků obou zmíněných pěveckých souborů pro etiketu Columbia jmenujme ještě například tango-parodii Balada o Sahaře, venkovskou idylku Před chalupou na dvoře, song-fox Ping-pong, tanga Fernanda a Marcela či foxtrot My hrajeme rummy.

V listopadu 1932 si L. Vachulka odskočil do nahrávacího studia gramofonové firmy Ultraphon, aby doprovodil na klavír Bajo-trio v písničkách My jsme tři sestřičky, Věnujte se dějinám, Stejné je vše u lidí a Děti.

Vachulkův amatérský orchestr se rozpadl koncem roku 1933. Většina jeho členů totiž ukončila svá pražská studia a vracela se do svých domovských zemí - Lotyšska, Palestiny, Anglie či Německa. Jen doplňme, že jeho další členové saxofonista Dolfi Langer a kytarista Jaroslav Malina si později založili vlastní úspěšné taneční orchestry, s nimiž nahrávali též četné gramodesky.

Pro značku Ultraphon doprovodil Vachulka v roce 1934 na klavír Bajo-trio v několika málo dalších snímcích populáru a koncem téhož roku natočil s firemním studiovým orchestrem (na etiketách gramodesek ovšem nesprávně označeném "Smiling Boys") s Bajo-triem a Settlers Clubem čtyři písničky (Pohádkový fox, Svět bez peněz, Jsem pouze zpěváček chudý a Obláčky bílé). Později pracoval jako hudební poradce této gramofonové firmy (do roku 1949), byl zaměstnán v n. p. Supraphon a věnoval se pedagogické činnosti.

Jméno Dr. Ladislava Vachulky najdeme též na řadě etiket gramodesek značky Ultraphon u četných nahrávek mimo oblast populární hudby - buď jako upravovatele národních písní, varhaníka nebo cembalisty České filharmonie či sbormistra různých pěveckých sdružení. Zemřel 14. dubna roku 1986.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz