47
vychází 10. 11. 2003

Tipy Čro

Novodobé hudební vzpomínky

Každá výjimečná doba bývá umocněna mimořádnými událostmi v kulturním životě. Po roce 1989 jsme toužili znovu slyšet anebo vidět koncerty, představení, televizní inscenace, jež nám připomínaly léta 1968 a 1969. Postupně těch návratů bylo tolik, že dnes zcela zevšedněly a hledíme na ně jako na běžnou součást našeho života. Čas letí a my s úžasem konstatujeme, že ono podzimní období, kdy se nechtělo věřit, že totalitě je odzvoněno, je nám vzdáleno už čtrnáct let! Stalo se historickou událostí, jež vstoupila do učebnic dějepisu a stávající mladá generace na ni bude pohlížet tak, jako hledí ty dnešní na dobu okupace, či o něco mladší na konec šedesátých let. Zařazujeme-li do dnešních koncertů nahrávky Rafaela Kubelíka a Rudolfa Firkušného, málokomu se chce věřit, že ještě před patnácti lety by to bylo nemožné. Záznam koncertu, na němž zazněla po 17. listopadu 1989 Beethovenova Devátá symfonie, běžného posluchače pravděpodobně neuvede do velkého hudebního vytržení. Ono provedení, ač bylo přítomno zajímavé pěvecké kvarteto, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie, nebylo z hlediska uměleckého bez problémů - příliš svědčí o hektičnosti doby. Přesto jde o velmi cenný dokument, z něhož čiší zvláštní napětí a především radost, jaká v té době vládla. Na Pražské jaro následujícího roku, první po 17. listopadu, asi málokdo zapomene. Tři velká jména tehdy byla skloňována ve všech pádech. Jména tří mužů, které bychom bez politických změn u nás pravděpodobně nikdy nepřivítali - Rafael Kubelík dirigoval zahajovací Mou vlast, Rudolf Firkušný zahrál 2. klavírní koncert Bohuslava Martinů a Leonard Bernstein uzavřel festival tradiční Beethovenovou Devátou symfonií. Náš letošní koncert k 17. listopadu chce ony pohnuté doby vzpomenout záznamy z festivalových vystoupení Kubelíka a Firkušného a snímek Beethovenovy Deváté symfonie v polistopadovém nastudování Václava Neumanna.

BOHUSLAV VÍTEK