Úterý 18. 11. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

V počátečních 300 000 rocích existovala energie především v chomáčcích elektromagnetického záření, ve fotonech. Potom v důsledku rozpínání vesmíru osláblo záření natolik, že se větší část energie vesmíru soustředila do hmotných částic. Podle hlavního nositele energie se celá historie vesmíru rozpadá na dvě hlavní éry: zářivou, trvající jen 300 000 roků a hmotnou, která trvá až podnes - podle dnešních odhadů zhruba třináct miliard roků. Kromě těchto dvou základních a dobře poznaných složek vesmíru jsou ještě dvě další, záhadné a posud nepoznané: tzv. nezářivá (neboli skrytá hmota) a skrytá energie neboli antigravitace. Těmi se v Meteoru zabývat ještě nebudeme, protože je kolem nich mnoho nejistoty, dohadů, teorií a to způsobuje v myslích zmatek. Počkáme raději na solidní poznatky.

Energie všech fotonů dohromady udává zářivý obsah vesmíru. Podobně energie všech částic udává hmotný obsah vesmíru. Protože neznáme dosud objem vesmíru, nemůžeme mluvit o jeho celkovém energetickém obsahu. Vesmír byl v zářivém období neprůhledný. Průhledným se stal až na konci zářivého období. To je také důvod, proč nemohou žádné astronomické dalekohledy nahlédnout, jak vypadal vesmír v zářivém období. Byl prostě zahalen do neprůhledného elektronového plynu. Není a nikdy nebude možné do zářivého období vesmíru nahlédnout. Po 300 000 letech své existence vychladl vesmír na teplotu 10 000 stupňů. Kdybychom byli svědky oné doby, ze všech směrů bychom viděli intenzívní světlo - asi tak jako kdybychom rozprostřeli dnešní Slunce po celé obloze. Z družic, které nám dovolují nahlédnout do doby, kdy končila nadvláda záření nad hmotou, jsou nejznámější COBE a MAP. Ukazují nám hmotné zhustky, ze kterých gravitace v dalších 200 milionech let tvořila zárodky galaxií a v nich hvězdy.