Televize a film [1]

48 vychází 18. 11. 2003
	Televize a film

TV TIPY Pondělí 24. 11. 2003 ČT 2 - 20.00 hodin Tajemství kolem J. F. Kennedyho Právě před čtyřiceti lety - v listopadu 1963 - třeskly výstřely v texaském Dallasu, které ukončily tisíc dnů vlády amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Okolnosti jeho smrti stále ještě halí mnoho tajemství, dohadů, dezinformací a vyložených lží. Málokterý americký prezident byl tak milován a obdivován - a málokterý byl současně tak nenáviděn. Měl mnoho nepřátel - doma i v zahraničí, skrytých i viditelných. Ani po jeho smrti neskončily snahy o jeho diskreditování - ani pokusy účelově zacházet s fakty. V USA i v Rusku jsou teď oživovány vzpomínky, vynořují se dokumenty a jakoby kouzlem se objevují svědci. Ale hledat pravdu je stále těžší... Úterý 25. 11. 2003 ČT 2 - 17.55 hodin Tibet: Ztracení lidé Film ukazuje Tibet po čtyřiceti letech nadvlády komunistické Číny. Země, která je jedním z nejduchovnějších míst na světě, země, která je synonymem tajemství, nepřístupných hor a zbožného buddhismu je nyní v obrovském ohrožení. Čínská správa se postupně vzdala surových represivních prostředků, ale snad ještě horší je postupná ekonomická a kulturní devastace. Desetipatrové supermarkety zastiňují buddhistické svatyně, diskotéky a zábavné atrakce ve stylu šťastného reálsocialismu vévodí hlavnímu náměstí před bývalým sídlem Dalajlámy, zámkem Potala ve Lhase. Nekonečný venkov (Tibet má rozlohu jako státy Západoevropské unie) dlouho odolával, ale nové opěrné body čínské kolonizace se nyní objevují i v nejvzdálenějších oblastech a tradiční kočovnící západního Tibetu jsou nuceni žít v prostředí skla a chromovaných konstrukcí, navíc v pozici obyvatel druhé kategorie. Středa 26. 11. 2003 NOVA - 20.30 hodin Utajená krása Alix Miller je mladá, krásná a talentovaná malířka, která zdědila talent po svém otci Alexandru Millerovi. Od toho si objednal portrét slavný spisovatel Lee Crompton, který je velmi úspěšný a mimořádně bohatý, ale také uzavřený a tajemný. Když otec onemocní a nemůže se za spisovatelem vypravit, rozhodne se Alix, že obraz namaluje místo něj. Vydá se do New Hampshire, kde Crompton žije v odlehlém zámečku uprostřed hlubokých lesů. Čeká ji však nepříjemné překvapení. Leland Crompton je škaredý zkroucený mrzák, postiženým vzácnou genetickou poruchou... Režie Jerry London. Hrají Janine Turner, Jamey Sheridan, Hal Holbrook, Linden Ashby, Shirley Broderick, Malcolm Stewart, Kevin McNulty a další. Čtvrtek 27. 11. 2003 ČT 2 - 21.45 hodin Ani trýznivé ohlédnutí nepřinese úlevu Italský režisér Luchino Visconti rád hledal kořeny vyprahlého žití svých hrdinů, zajímal se, proč jsou vláčeni tlakem osudu. Drama Hvězdy Velkého vozu se dotýká dávných provinění a jejich důsledků. Vypráví, jak do starobylého městečka Volterry se po letech spolu s americkým manželem, nechápajícím pohnutky ani metalitu, vrací tamější rodačka (ztvárňuje ji Claudia Cardinaleová), aby urovnala rodinné záležitosti. Traumatické zážitky z minulosti však nikdy nepřekonala a její mnohdy konfrontační vystupování naznačuje pomstychtivé úmysly. Visconti opět zdůrazňuje své oblíbené téma: mravní rozpad bohaté buržoazie, zde opepřený incestním vztahem. Téměř každá z postav je nějakým způsobem výlučná, ba degenerovaná. Hrdinčin bratr je sebevzhlíživý slaboch, matka skončila v sanatoriu pro duševně choré. A vytrácí se naděje, že by se rodina mohla opět semknout: všichni se točí v kruhu vzájemného obviňování, které sahá až k válečnému období. Visconti úspěšně vniká pod povrch zdánlivé honosnosti. Ukazuje, že kdysi vážená rodina již dávno přišla o svou hospodářskou moc (jak výmluvně naznačuje uzavřený, neudržovaný palác), ale především se soustředí na mravní sféru, která završuje dílo zkázy. Přináší obraz zbavený soucitu i chladný ve svém pozorování, ale také poněkud chtěný - leckdy hraničí s panoptikem uměle naaranžovaných vykolejeností, které by rády dosáhly modelového rozměru. Takže výsledkem je spíše póza, zosobněná především hereckým výkonem Cardinaleové; připomíná všelijak postrkovanou loutku, z vůle režiséra opatřenou agresivním chováním - ve verbálních útocích i trýznivém sebezpytování. Hvězdy Velkého vozu sotva zařadíme mezi nejlepší Viscontiho díla, ale přesto zůstávají uhrančivé svou snahou proniknout na dno okoralé lidské duše. (jš) Pátek 28. 11. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin Willow Krutá královna Bavmorda tvrdou rukou vládne říši Nockmaaru a své nepohodlné protivníky odstraňuje s pomocí vojska či zákeřných kouzel. Pokouší zabít i novorozené děvče Eloru Danen, které ji podle proroctví má vystřídat na trůně. Tento plán se ale Bavmordě nedaří uskutečnit. Jednoho dne malou dívku nalézá trpaslík Willow Ufgood, v košíku plouvoucím po říčce u jeho rodné vesnice. Ihned k ní ucítí zvláštní, téměř rodičovskou náklonnost. Na příkaz rady starších, kteří se obávají jakéhokoliv vlivu neznámých cizinců, se ale později vydává na výpravu, aby dítě vrátil lidem. Režie Ron Howard. Hlavní role Warwick Davis. Sobota 29. 11. 2003 ČT 1 - 21.10 hodin Nahoru, dolů Když úspěšný reklamní agent Buddy Amaral přepustí z náhlého impulsu svou letenku jistému náhodnému známému z letiště, který spěchá za rodinou, a sám pak stráví nerušenou noc s přítelkyní v hotelu poblíž letiště, netuší, jak tragickou roli sehraje. Letadlo totiž havarovalo a onen muž zahynul. Buddy se rok po havárii, provázen trýznivými výčitkami, vydá za vdovou se dvěma syny. Je křehká, mladá, půvabná a snaží se žít. Buddy se zamiluje, ale Abby stále netuší, v jaké spojitosti přišel... Americké romantické drama poskytlo hereckou příležitost křehké Gwyneth Patrowové a stále stoupající hvězdě Benu Affleckovi. Neděle 30. 11. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin Kam utéci před velkoměstským shonem K vesnici se odedávna - již několik staletí - pojí jakási nostalgie městského člověka, jenž v ní spatřuje ještě nedotčenou oázu klidu, očistných mravních zásad a nenarušených mezilidských vztahů. Vesnice se stává jakýmsi útočištěm před shonem a věčnou uspěchaností, místem, kde i čas plyne jakoby pomaleji. Odtud pramení stále trvající záliba v chalupaření, v návratu "ke kořenům". Samozřejmě to vždy byla vyfantazírovaná idyla, které pomíjela skutečné poměry tam panující, ale představa dosud přežívajícího ráje obydleného svéráznými, ale vždy plnokrevnými postavičkami přitahuje i dnes. Jedním nejnovějším holdů takové vizi je snímek Tomáše Vorla Cesta z města (později pak ještě připojil dokumentární variantu téhož pod názvem Z města cesta). Režisér, kdysi proslavený povídkovým holdem neformálnímu sdružení "malých" divadel Pražská pětka, v něm reaguje na problém životní uniformity, dané psychickou (a někdy i existenční) závislostí na práci. Zvolil si případ téměř modelový - svého hrdinu jménem Honza, kterého představuje Tomáš Hanák, učinil programátorem. Tento neustále zaměstnaný tvor už téměř neví, co je osobní volno, co je dovolená, co život bez myšlenek na pracovní problémy. Rodinné zázemí se mu rozpadlo, i se synem se vídá málokdy. Když se mu podaří vyškemrat několik dnů volna, vyjede si se synkem nazdařbůh do přírody, až zakotví v jedné malebné chaloupce, obývané ve šťastném soužití samorostlou "přírodní léčitelkou" (Luba Skořepová) a její vnadnou vnučkou Markétou (Barbora Nimcová), která rovněž zavrhla pravidla úspěšné existence, neboť odmítá dokončit vysokou školu a navíc i kariéristického snoubence. Pod jejich vlivem - a někdy i nátlakem, když mu stařenka zahodí hodinky - se muž začíná jakoby vnitřně osvobozovat, dokonce se zbaví dosud nezbytného mobilního telefonu, kterým udržoval stálý kontakt s firmou. Začíná si uvědomovat, že existují i jiné hodnoty, užívá krás života plnými doušky, dokonce dospívá k rozhodnutí dosavadní zaměstnání opustit... Postavě hlavního hrdiny a moudré babičky-kořenářky přisuzuje poetiku naivizovaných, jakoby udiveně a současně s jistou potměšilostí pronášených replik a počínání, zatímco ostatní vesnické postavičky (bláznivá baba "husopaska", groteskně kázající kněz, jenž dokonce spadne do hrobu, hajný, ale také Polívkův traktorista, stylizovaný do bodrého mudrlantství zvíce Chytilové Dědictví) obdařuje přepjatou karikaturou, jaká by spíše odpovídala Troškovým vesnickým komediím. Venkov ve Vorlově pojetí je roztomile bizarním starosvětským prostředím, které je možná směšné, ale alespoň poskytuje balzám na duši. Vorel je zaplňuje pábitelskými stvořeníčky, odzbrojujícími už svou údajnou "autenticitou bytí" (s výjimkou naprosto prkenné Nimcové). Že tak prozrazuje nanejvýš odpozorování některých vnějších rysů, ale rozhodně ne vnitřního uspořádání, vztahů a zejména mentality vesnice, je nasnadě. Nejvíce chybí odzbrojující nadsázka, která pomáhala nejlepším Vorlovým projektům.