48
vychází 18. 11. 2003

Zpět na obsah         

Tipy Čro


Čtvrtek 27. 11. 2003 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Camille Saint-Saens - ekletik z vlastní vůle

Roku 1846 vystoupil v proslulém Pleyelově sále v Paříži jedenáctiletý klavírista Camille Saint-Saens v sólovém partu Mozartova koncertu. O dva roky pozdějí se stává žákem konzervatoře, kterou nám přiblížil ve svých podivuhodných a mnohdy lehce teatrálních pamětech Hector Berlioz. Oba skladatele spojuje mimochodem i bohulibé pražské turné. Saint-Saens byl u nás celkem třikrát. Skladatel, klavírista a dirigent, autor opery Samson a Dalila, která dnes jediná nalézá místo v repertoáru operních domů, byl po absolutoriu 22 let zaměstnán jako varhaník, poté se věnoval komponování a koncertní činnosti. Kdyby nebyla provozována ani jediná skladba z jeho díla, což se naštěstí nestalo, byl by přesto Saint-Saens jednou z nezapomenutelných postav francouzské hudby 19. století.

Nezřízená obliba opery dokonale zastínila ve Francii ostatní hudební žánry a v této instrumentální nouzi přichází skupina hudebníků a zakládá Národní hudební společnost s cílem pěstovat právě toto odvržené odvětví. Saint-Saens byl jedním ze zakladatelů a pak i předsedou společnosti, která podnítila a premiérovala množství koncertů či symfonií četných národních autorů, mezi jinými i Césara Francka. Saint-Saens je jistě povědomý klavíristům svým Karnevalem zvířat, jenž je psán hned pro dva klavíry a komorní ansámbl (jedna část celku - Labuť, se zařadila do kategorie slavných přídavků). Znají ho houslisté - jeho virtuózní Introdukce a rondo capriccioso je jednou z notoricky provozovaných soutěžních skladeb. Velcí houslisté mají na repertoáru i jeho třetí houslový koncert. Symfonický žánr úspěšně reprezentuje Dance macabre a rovněž frekventovaná Symfonie č. 3 velkou rolí varhaního partu. Co se jeho přínosu k vývoji hudby týče, zastával podivuhodný názor. Prohlásil, že hledání originality je pro umění smrtelné a hrdě zveřejnil, že je eklektik. Ekletik nikoli díky chabému talentu, nýbrž z důvodu přesvědčení.

RAFAEL BROM