Romské kapely to neměly v České republice alespoň do nedávna jednoduché - do širšího povědomí se dostaly leda skupiny jedinečných zpěvaček Věry Bílé a Idy Kelarové (a to ještě tak trochu oklikou, přes úspěchy v zahraničí), případně svitavský Točkolotoč. Letos však domácí trh s cédéčky zásobují dosud "utajené" formace: po albech skupin Bengas a Terne čhave vychází nyní pozoruhodná deska i desetičlennému brněnskému souboru Gulo čar (Sladká tráva). Nejde o žádné nováčky, ústřední postavy Gulo čar, Pavel Dirda (klávesy, zpěv) a Ladislav Richter (kytara, zpěv), koncem 80. let působily v rockové kapele Futurum, pak se živily hraním v západoevropských barech, aby posléze zakotvily v ambiciózní skupině Synergy, které se před pěti lety dostalo cti "předskakovat" při pražském koncertě legendy funku George Clintona. V Synergy našli Dirda a Richter i zpěvačku Irenu Horváthovou či "bílou" dechovou sekci, ale možná především stylovou orientaci Gulo čar. Ta totiž není dána jen tradiční romskou muzikou, ale také - a snad ještě spíš - černošským funkem a soulem. Přidáme-li navíc špetku rapu, ale i barového jazzu, máme tu dokonalou romskou odpověď na to, čím konzervativní české uši už hezkých pár let okouzluje Roman Holý. Oproti takovým Monkey Business jsou ale Gulo čar jaksi přirozenější - k černé muzice mají zkrátka blíž.