Mám štěstí, že mohu být přitom. V USA se dějí téměř denně velké věci. Stačí si pustit CNN nebo ještě lépe patriotický televizní kanál FOX News a už máte pocit, že svět se točí okolo Ameriky a dějiny se nepíší nikde jinde než tady a tam, kde Američané zrovna páchají dobro.

Dříve mě tady ještě dokázalo překvapit, když televizní moderátor hlásil, že znovu přepínají tam a tam, kde budeme svědky skutečně historické události. Seděl jsem u televize dny i noci, než jsem zjistil, že historické události tu neberou konce. Jedna střídá druhou a pokud to vše historici sepisují, jsou asi nejvytíženějšími lidmi v Novém světě. Historickou událostí je každý projev amerického prezidenta, hlasování o každé rezoluci, kterou předkládají USA v OSN, historickou událostí je každý návrat americké letadlové lodi domů a také každé finále soutěží v populárních sportech.

To ale není všechno, mám ještě jedno obrovské štěstí. Žiji, byť přechodně, v zemi s největším výskytem hrdinů. Vojáci z Iráku, hasiči z Kalifornie, policisté z automobilových honiček, dokonce i středoškolačky, které pronásledovaly po Philadephii nemravného muže, to vše jsou podle zdejších měřítek hrdinové. Není den, kdy bych prostřednictvím televizní obrazovky nepoznal alespoň jednoho amerického hrdinu. Doma my také říkali, když jsem se jako dítě bál po tmě:,,Ty jseš taky hrdina, viď". Ale tady je to něco jiného.

Ne, aby vás napadlo (jako mě) srovnání s jinou, naštěstí už zkrachovalou továrnou na hrdiny na druhém konci světa. Ano přiznávám, pocházím z Česka, které se na hrdiny, od dob, kdy bez přestání lámali rekordy v dolech a hutích, dívá skrz prsty.

Snažím se ale nepromeškat ten správný okamžik, o němž vím, že přijde. Bude to určitě nezapomenutelná historická událost, při které mě konečně přejde ten posměšný výraz. Ve chvíli, kdy ucítím někde uvnitř, že někdo udělal něco, za co ho už skutečně nelze nazvat jinak než hrdinou. Nejsem si jist, zda tím hrdinou musí být Američan, ale doufám, že to zdejší televize nepromeškají.