Na co se budu příští rok v televizi dívat? To byla pravděpodobně první otázka, která napadla nejednoho "veřejnoprávního" diváka ve chvíli, kdy se z denního tisku dozvěděl o záměru současného vedení České televize zrušit pro příští rok některé pořady. Skutečný rozsah a obsah plánovaného programového masakru dává zmíněné privátní obavě obecnou platnost. Především však logicky vyvolává řadu dalších otázek.

Tisková informace ředitelství programu České televize s lakonickým názvem "Zrušené pořady, původně navrhované pro vysílací schéma 2004" čítá na sto položek. Většinou se jedná o vícedílné či periodické cykly. Množství vyrušených titulů odpovídá i extrémní tematická a žánrová šíře oznámené selekce. Marně budou po Novém roce hledat své jistoty na obrazovce snad úplně všichni menšinoví "Nenováci". Divadlo, dechovka, kinematografie, jazz, architektura, vážná hudba, poezie, opera, historie, folk, současná taneční hudba, nové filmy, původní dramata, původní pohádky, původní dokumenty, popularizace vědy, kulturní diskuze atd. atd. To vše z programu České televize zmizí buď úplně nebo bude zredukováno na minimum. (Hodná zvláštního pozoru je důslednost, s níž má být obětována ověřená kvalita, např. nedávno oceněná Trilobity, viz Posezení s Janem Burianem či Šumná města.) Zachována naopak zůstane většina toho, co lze běžně potkat v komerční nabídce - od roztlemené zábavy a la NOVA, až po plánované plenění archivu Č(S)T, s nímž právě teď úspěšně boduje Prima. Nejistotu, čím konkrétně chce příští rok Česká televize denně zaplnit čtyřicet osm hodin svého vysílání, zastiňuje zásadní dvojotázka: Proč by měl člověk za podobný nesmysl platit? A proč by vůbec taková televize měla vysílat?

Představený plán České televize spáchat sebevraždu proměnou v podivný veřejnoprávní bulvár, zdobený zpravodajstvím a sportem, nabízí minimálně dvě reálné alternativy halasně proklamované a názorně demonstrované nutnosti šetřit. Pesimistickou verzí je, že "konečně" zvítězili Ivan Langer, Ladislav Jakl a další nechvalně známí nepřátelé existence politicky obtížně kontrolovatelné televize, která své diváky nejen baví, ale i informuje, kultivuje, vzdělává a (občas) dokonce nabádá myslet. Optimističtějším vysvětlením je, že Jiří Janeček & spol. "pouze" názorně demonstrují, kam prakticky povede poslanecké finanční vydírání ČT. I tato verze má své vady krásy. Není právě vkusné brát si za rukojmí vlastní diváky. Skutečně nebezpečné však je naivně spoléhat na rozum a zodpovědnost vyděračů.